Knihovna

Nohy ma zaviedli až do knižnice. Otvorila som dvere a vdýchla do seba vôňu, ktorú som tak milovala.

Jediný zvuk, ktorý bolo počuť, boli Cherrylkine pazúriky klopkajúce o podlahu, ku ktorým sa po čase pridali aj moje kroky.

Dotkla som sa jednej z políc a prstom som po nej prechádzala smerom, ktorým som šla. Konečne som sa zastavila. Prst ukazoval na knihu s názvom Zlatý kompas. Usmiala som sa, presne tú som chcela. Zobrala som ju do rúk a usadila som sa s ňou priamo pod policou, na ktorej zapadala prachom. Zem bola studená. Zem byla hrozně studená, ze života užil jsem si půlku, s úškrnom som si zanôtila v duchu a pustila sa do čítania.

Psíča sa mi zložilo k nohám.

Niečo za polovicou ma dohnal spánok. Prestala som bojovať s neustále sa zatvárajúcimi očami a oddala sa odpočinku, stále opretá o regál s knihami.


Zobudila som sa na tupú bolesť na vrchu hlavy. Zamračene som žmúrila a snažila sa zistiť, čo sa deje. Pohľad mi padol na dosť objemný... komiks? Zombie apokalypsa? Eh? Nie že by zombíci boli mimo môjho záujmu, ale i tak by mi nemuseli podobné veci padať na hlavu.

Otočila som sa na Cherryl a to som asi nemala robiť, lebo krk zaprotestoval. Ďalšia bolesť. Prečo nemôžem byť aspoň pár dní v pohode?

Môžeš si za to sama, keď spíš na takýchto miestach. Mimochodom som dosť hladná.

Jasné, jasné...

S vypätím síl som sa postavila, snažiac sa pri tom nepohnúť s krkom ani o milimeter. Knižky som odložila na stolík, neskôr sa k nim vrátim. Teraz treba posilniť lodného trhača a ani ja nie som práve najsýtejšia.

(presun)

Otvorila som vŕzgajúce dvere a nadýchla som sa. Hmm, takže toto skladisko nie je... ale tu mi tiež bude fajn.., usmiala som sa pre seba. Nechcela som ísť k sebe do kajuty pretože som ani nevedela či ju Destiny pripravila. Prešla som prstami po obaloch kníh na polici a hľadala som niečo čo by ma mohlo zaujať.
Po dlhom hľadaní som objavila knihu zo zoznamami lodí, mala iný obal než tá čo som videla na Insignií. Vybrala som ju a posadila som sa na zem k policiam. Začítala som sa.

Moje kroky mířily ke knihovně. Ani nevím proč mě to tam vede. Ale když už tam budu něco si přečtu třeba narazím na něco zajímavého. Otevřel jsem dveře a dýchl na mě pach knih. Vzpomněl jsem si na knihovnu na Insignii a tím i na ni samotnou. Bylo mi po ní trochu smutno. A pak jsem si všiml Ell jak si čte nechtěl jsem aby se lekla tak jsem si sedl na křeslo kousek od ní a potichu jsem jí pozdravil.

Zdvihla som pohľad a usmiala som sa na Kaeho. Nepatrne som si prešla po rane na hlave a zasyčala som. Bolo divné že som nemala stehy ale bolelo to aj tak. Zavrela som knihu a vložila som ju do police. Pomaličky som sa potom posúvala ku Kaeho kreslu a sadla som si k nemu na zem. Nechcela som sa zdvíhať lebo sa mi točila hlava a tak som len sedela a mala som privreté oči.
"Kae...? Mám na teba otázku..." Povedala som potom do ticha.

Křeslo bylo pohodlné tak jsem se pořádně usadil. A když jsem viděl že se Ell přisunula blíže čekal jsem co se děje.

Povídej Ell co se děje? řeknu jí s úsměvem když mi řekne že na mě má otázku. Doufám že se neděje nic vážného...že je všechno v pořádku... pomyslím si.

"Rozprávala som sa z eM. Spoločne sme prišli nato že táto Destiny je Destiny z minulosti... a že my, posádka z Insignie, sme sa vrátili v čase pomocou nejakej čiernej diery alebo niečoho... Kae... myslíš že sa ostatný ešte vrátia?" Spýtala som sa ho. Ah, hlúpa nálada... Hlúpa Ella... Pomyslela som si a zapozerala som sa na svoje ruky.

Krade mi myšlenky... pomyslím si s úsměvem když Ell vyřkla to co jsem měl na mysli už dlouho. A tak jsem si přichystal odpověď která mě přišla na jazyk.

Myslel jsem na to už co jsem se tu objevil...naštěstí jsi tu ty, Em, Momo...a ostatní? Doufám že jsou v pořádku. Insignie je mohla vyhodit někde jinde...ale co se stalo s posádkou Destiny si hádat nedovolím...doufám že jsou v pořádku...ale pokud ano tak kde jsou... řekl jsem, nechtěl jsem znít depresivně ale jinak jsem to vyjádřit neuměl.

"Hmm... povedal si to pekne... zdieľam tvoj názor..." Oprela som sa o kreslo a zasyčala som nad bolesťou, tá ale po chvíľke prešla. "Mám pocit... že sa niečo stane, o nedlho... Destiny už o chvíľku nebude mať zásoby a ty spolu z Momo a eM ich niekde pôjdete zohnať... myslím že zostanem tu... pokiaľ by som sa premenila niekde uprostred cesty, myslím žeby to nebolo dobré..." Zavrela som oči.

Když jsem slyšel že sykla bolestí zarazil jsem se. Jsi v pořádku? zeptal jsem se jí s obavami.

A pocit máme stejnej...doufám že to půjde v pořádku...že se tam nestane nic vážného...a v tvých rukou bude loď v bezpečí...a co by se stalo? Určitě bys to zvládla...jsi silná... řeknu Ell s úsměvem.

"No... trošičku ma bolí hlava... je zašitá a už nemám stehy čo je zvláštne ale... aj tak ma tá rana bolí... a silná? Som hocičo ale nie silná..." Usmiala som sa. "Som ale zvedavá kedy sa pokračovanie mojej schopnosti prejaví..." Poviem potom. Ak sa prejaví v nesprávnom čase, budú ma musieť niekde schovať alebo sa predomnou začať brániť... Kso...

Kdy se ti to stalo? Doufám že budeš v pořádku... řeknu s úsměvem a musím se zvednout a protáhnout. Poté jsem se znovu posadil. A silná jsi jen si to nepřipouštíš... řeknu Ell s úsměvem.

A schopnosti? Určitě se projeví brzy...a neboj se...pokud se něco stane budu poblíž a pomůžu ti.... řeknu abych Ell trochu dodal sílu.

"Vtedy keď sme sa vracali na Insigniu z misie... spadla som a rozbila som si hlavu..." Nadvihla som si vlasy a ukázala som mu ranu ktorú som mala vzadu na hlave. "Ťuťo... ďakujem ti ale... ak sa premením budete predo mnou asi utekať..." Poviem zo smiechom.

Už si vzpomínám...omlouvám se to tam moje paměť... omluvím se smíchem svou sklerózu. Bylo to tehdy když jsme prchaly před stíny...když tam zůstal kapitán... pomyslím si smutně na ten večer.
A utíkat? Proč myslíš? I když bude přeměněná budeš to pořád ty...navíc já mám o strach uděláno... řeknu se smíchem.

"Lenže... ťuťo ono to nie je tak ľahké... mám v sebe mäsožravcov... plus, pokiaľ sa nebudem ovládať je možné že... proste, ak budem cítiť že sa niečo stane zamknem sa v kajute..." Rozhodla som sa a nafúkla som sa. "Vieš čo mi tu chýba okrem starej posádky...?" Otočila som hlavu na Kaeho. "Chýba mi tu to veľké zrkadlo cez ktoré sme sa mohli pozerať na to čo robia tí ktorých máme radi..."

No tak máš v sobě masožravce...budu u sebe nosit kýtu abych ti jí kdyžtak dal místo své nohy.... řeknu s úšklebkem a snažím se zlehčit situaci. A to s tím zavíráním se mi nelíbí...určitě svou schopnost ovládneš...nemáš zapotřebí se schovávat...ani nechci aby ses schovávala... řeknu odhodlaně. A to zrcadlo mě taky chybí...třeba by jsme se dozvěděly více o ostatních...

"Možno by sme videli ako sa vrátili k svojim rodinám...." Usmiala som sa a pozrela som sa nahor. "Je divné že si nepamätám na to čo som doma robila... ale že si pamätám na vôňu...?" Spýtala som sa tichým hlasom.
Potom som sa pousmiala. "Okrem vône si ale... spomínam na jednu drobnosť... môj denníček kde som si písala básničky... v inom jazyku než taliančine..." Pohľad mi spadol na moje ruky ktoré sa nevedomky triasli. Zavrela som oči.

Zdravím vespolek, zamručela jsem trochu nevrle na pozdrav.

Přišla jsem se tu porozhlédnout po nějakých knihách o zahradničení. Neměla jsem zrovna nic lepšího na práci, potřebovala jsem se nějak zabavit a navíc mi na srdci docela ležela budoucnost naší zahrady a chtěla jsem se připravit na to, že by se o ni Destiny nedokázala sama starat. Kde je zahradník, když ho člověk potřebuje...

Pootvorila som oči a zamávala som eM na pozdrav. Potom som ich znovu zavrela a premýšľala som. Je to škoda že už nie sme na našej lodi... chýba mi zrkadlo... chýba mi vôňa Insignie... Hovorila som si v mysli. Potrebujem svoj notes, potrebujem písať...

Zalovila jsem v poličkách oddělení nadepsaného "Návody a porady". Péče o cizokrajné rostliny... to by mohlo pomoct... Zahrada je ráj... Okrasné rostliny v domácnosti... hergot, jak si tu má člověk vybrat? přecházela jsem očima z přebalu na přebal. Tu a tam jsem některou knížku vytáhla a za malou chvilku jsem jich měla plnou náruč. Odnesla jsem si je ke stolu a tam si s nimi sedla. Listovala jsem jejich stránkami a hledala něco užitečného. Odkud vůbec začít...?

Novinky, zamumlala jsem směrem k Elle, s očima zabořenýma do knihy. Blížíme se k té planetě, o níž jsem mluvila. Zdá se, že je nejen obyvatelná co se atmosféry týče, je tam dost slušný prales, který by mohl skrývat kdovíco zajímavého - ale i nebezpečného. A vypadá to, že tam budou i nějaká jezera, kde bychom mohli nabrat vodu. Během několika dní budeme na orbitě. Destiny hledá adresy blízkých bran, včetně té na planetě... zmínila jsem vůbec, že ta planeta má bránu? zarazila jsem se na moment. Každopádně, přemýšlela jsem, že sebou asi vezmu Kaemona a Momo. Nebudeme tam dlouho, chci to tam jen krátce obhlédnout. Destiny bude potřebovat čas, aby nabrala vodu - nejsem si jistá tím, jak to funguje a kolik času bude potřebovat... no, uvidíme. Nechci se tam zdržovat zbytečně dlouho, jakmile to začne vypadat nebezpečně, padáme odtamtud. Budu potřebovat, abyses tu o to zatím postarala. Nerada budu Destiny opouštět. Ale taky nemůžu poslat výsadek na neznámou planetu, aniž bych se toho zúčastnila, vysvětlovala jsem. Bylo to hrozné, být takhle roztržená na dvě poloviny. Nechtěla jsem nikoho ztratit z dohledu, ani nováčky, co zůstanou, ani své staré přátele. Proč k mým schopnostem nepatří schopnost rozdvojit se?

Pozrela som sa na Kaeho a vyplazila som naňho jazyk. "Hovorila som že pôjdeš ty a Momo. " Potom som sa usmiala na eM a povedala som. "Samozrejme, postarám sa tu o to aj keď uhm... neviem ako..." Prešla som si prstami vo vlasoch.

Poslouchal jsem vše co říkala Em. Takže já a Momo? Momo se bude hodit pokud tam budou nějaká zvířata což si myslím že budou mohla by je usměrnit aby nás nechaly být... pomyslím si a usměji se. Celkem se těším ven co se bude dít. A pak se otočím na Em. Snad to bude bez problémů. Ale i tak jsem na tu planetu celkem zvědavej... odvětím na to že půjdu ven zrovna já. A pak se otočím na Ell. Tak jsi měla v tom svém tušení pravdu...a ty to tu určitě zvládneš...

"Hmm, uvidíme..." Usmiala som sa na Kaeho. Vo svojom vnútri som ale cítila nepokoj, vedela som že sa niečo pokazí ale nebola som si istá čo. Bojím sa, pomyslela som si. Mala som chuť schovať sa do kúta. "Ehm... eM vieš kde je tu umm... skladisko?" Spýtala som sa eM. Potom som sa otočila na Kaeho z tou istou otázkou v očiach.

Nejsem si jistá, zarazila jsem se. Ale mělo by být poblíž místnosti s bránou, pohlásila jsem rozhodně. Mohla jsem se napojit na Destiny a zjistit to přesněji, ale to by nebyl nejlepší nápad. Naše dvě vědomí byla tak rozlišná, jen v titerné části se teď překrývala tak, že jsem jí dokázala rozumět, ale snažit se vytáhnout z ní víc... kdoví co bych tím mohla způsobit. Však to skladiště najde, je to šikulka...

Na co ho vlastně potřebuješ? zajímala jsem se.

Problémy by si měly dát pozor na nás, zažertovala jsem směrem ke Kájovi ve snaze zlehčit situaci. Celá já.