Místnost s bránou

Co se to... vyhrkla jsem, když jsem propadla bránou a objevila se v místnosti, která mi byla zatraceně povědomá. Bože můj... to není... to není možné... honilo se mi v tu chvíli hlavou, společně s další tisícovkou šílených myšlenek. Nebo to snad bylo možné, že Insignia, vědoma si své blížící se zkázy, vytočila právě adresu své sesterské lodi Destiny, aby zachránila alespoň svou posádku? Ostatně, proč ne, pokrčila jsem rameny a konečně se trochu nadechla.

Ohlédla jsem se k bráně. Celkem zbytečně, byla už deaktivovaná, takže na ní nebylo co vidět, ale snad jsem čekala, že se něco stane. Že se znovu aktivuje a objeví se v ní známé tváře. Všichni ti lidé, kteří se mnou byli na Insignii... Moment! problesklo mi hlavou. Napadlo mě totiž, že to možná vůbec nemusela být Insignia, kdo vytočil adresu. Mohl to klidně být právě někdo z nich.

S horkým čelem a zkráceným dýcháním jsem se ještě zcela v šoku vypotácela z místnosti, abych se poohlédla po ostatních. S podivným pocitem v žaludku, že to, co najdu, se mi nebude líbit.

(přesun)

S tlmeným "eh" v náručí so Cherryl som doslova vypadla z brány. Takmer som to neustála a skončila som na zemi. Našťastie sa tak nestalo.

Rozhliadla som sa okolo seba, aby som sa zorientovala. Dych sa mi na sekendu zastavil, keď som spoznala miestnosť, v ktorej sme sa nachádzali. Destiny, to je Destiny! Vzápätí ma radosť prešla. Kde sú všetci?

Obzrela som sa k dverám. Zazdalo sa mi, že som zbdala niečo červené. Em?!

Rozbehla som sa za niečím, čo dosť pravdepodobne bola len vidina, ale dúfala som v opak. Ach môj bože, dúfam, že sú tu všetci, že to všetci stihli, modlila som sa v duchu, utekajúc preč.

(presun)

Absolutně jsem v první chvíli netušil kde jsem. Vylétl jsem z brány a po pár kotoulech jsem dopadl zády ke zdi a pořádně si jí šlehl do hlavy.

Sakra co to je? Kde jsem se objevil? Hlavní však je že jsem naživu...ale co ostatní? pomyslím si a kouknu se pořádně kolem sebe. Destiny? Opravdu mě Insignie zachránila tím že mě odnesla sem...a nebo ten kod zadal někdo z lidí? Musím je najít a hned... pomyslím si a vyskočím na nohy.

Trochu mě zabolel kotník ale nic co by se nedalo zvládnout. Destiny prosím doveď mě za někým z přátel. Ať tu nejsem sám... řeknu v mysli Destiny a vydám se dveřmi pomalým krokem pryč.

(přesun)

"Kyaa!" Zakričala som keď som vyletela z brány a spadla som na zem. Keď som sa pomaly zdvihla, netušila som kde som alebo čo sa stalo. Insignia? Si to ty...? Spýtala som sa samej seba, cítila som že niečo nie je v poriadku. Toto nevoňalo ako Insignia ani maličký kúsok. "e-eM...? Kae? Momo...? Haló?" Obzerala som sa okolo seba a z roztraseným hlasom som volala ich mená.
Pomaly som však z miestnosti kráčala preč.
(Presun)

Uf... tady jsem dlouho nebyla... pomyslela jsem si, když jsem po dlouhé době vstoupila do místnosti s bránou. A teď už jen čekat... přistoupila jsem k pultíku a čekala na Kaeho a Momo, abych mohla zadat souřadnice.

Hneď ako som vošla, zbadala som Em. Trocha som sa zarazila, keď som zbadala, že je podstatne lepšie oblečená do džungle ako ja v tričku nadmernej veľkosti, kraťasoch a teniskách. Na tento aspekt výpravy som akosi nepomyslela. Myslela si vôbec na niečo? ozval sa mi uštipačný hlások v hlave. Bol môj vlastný, tak sa s ním ani nevyplatilo hádať.

"Eh, tuším by som sa mala viac vystrojiť, ako tak pozerám."

Napadlo mi, že by nebolo odveci, vziať si aj niečo, čím by som sa v prípade potreby bránila. Nemôžem stále spoliehať na ostatných...
Až teraz tesne pred výpravou mi začali dochádzať možné nebezpečenstvá, ktoré som doteraz nejako nebrala do úvahy.

To nevadí, usmála jsem se. Cokoli, v čem ti je dobře, postačí. Ale jestli se chceš převléct... nechala jsem to viset ve vzduchu. Nemělo smysl spěchat za každou cenu. Stejně tu ještě nebyl Kae.

((Za chviličku bohužel odcházím, takže pokračovat budeme zítra. Snad se tu nějak sejdeme všichni, snažila jsem se vymoct z vás nějakou přesnou hodinu, kdy budete moct, ale nikdo jste mi neodpověděl. Když se ovšem nedomluvíme na nějaké hodině, tak to budeme hrát hodně dlouho))

Přiběhl jsem do místnosti s branou. Uviděl jsem tam eM i Momo. Sakra čeká se na mě...jako často... pomyslím si s úšklebkem. Už ve dveřích jsem na ně mávl. Na sobě jsem měl věru akčnější oblečení než jindy. Přeci jen do džungle nepůjdu v džínách.

Zdravíčko, omlouvám se že jdu poslední. Musel jsem se skočit ještě převléct. řeknu jim s omluvným úsměvem.
-------------------
Zítra tu budu tak od 12-13:30 do 4 a pak možná večer :/ ale v sobotu nahoďte nějakou hodinu a já si udělám čas. btw: v sobotu jsem tu tak do 4 takže spíše dopoledne by se mi hodilo

"No, myslím, že to prežijem, hoci niečo na obranu by som si mohla vziať," povedala som zamyslene.
Do miestnosti už prišiel aj Kae. Už som nechcela zdržiavať. Pôjdem teda naľahko.


/Od zajtra do nedele som tu v podstate stále. Od pondelka až do soboty nebudem mať pravdepodone prístup na internet, idem na terénne cvičenie zo školy./

V pohodě, mávla jsem na Kaeho. Na Momoinu poznámku jsem pokrčila rameny. Stejně tu nemáme zbrojnici, takže nevím... leda bys sebou chtěla tahat pánvičku, abys s ní mohla někoho praštit - a nejsem si jistá, že tu vůbec pánve máme... proč mě to napadlo? Anyway... vrátila jsem se zpět do reality poté, co se mi myšlenky začaly rozbíhat.

Tohle, vytáhla jsem z kapsy list papíru, popsaný symboly, je adresa naší brány. Zapamatujte si ji. Kdyby se se mnou něco stalo, budete ji potřebovat, abyste se dostali zpátky na loď. Kdybych se někde nějak sekla, a tohle myslím vážně a můžete to klidně brát jako rozkaz, vrátíte se na loď beze mě a odletíte. A nechci slyšet připomínky, dodala jsem bez jakékoli známky žertování. Woohoo, dávám rozkazy. Cool.

Dala jsem těm dvěma dost času na to, aby si zapamatovali symboly, a pak jsem papír požmoulala v rozpálené ruce, načež se rozpadl na prach. Bude lepší, když se naše adresa nebude povalovat napsaná na papírkách, které můžeme snadno ztratit.

Otočila jsem se nazpět k bráně a zadala symboly. Připadala jsem si ohromně důležitě a byla jsem velice rozrušená. Bylo to poprvé po opravdu dlouhé době, co jsem měla opustit loď. Měla jsem velké obavy, co to se mnou udělá. Bereniku při opouštění lodi obrovsky bolela hlava. Eseratha, jak jsem se domnívala, taky. Ačkoli jistě jsem to samozřejmě nevěděla. Bude to stejné i se mnou?

Povrch brány se zaleskl a rozvlnil, když se aktivovala. Modravá záře nám dala signál, že je možné projít. Přistoupila jsem k bráně a zhluboka se nadechla. Nechápala jsem, co mi dává tu kuráž, kde se to ve mně bere. Když jsme s původní posádkou Insignie vyráželi za ztroskotanou Aetherou, měla jsem tolik obav a nikam se mi nechtělo. Mohlo to znamenat, že nám teď nic nehrozí a nějaká část mě to ví? Nebo jsem prostě jen byla tak dlouho zavřená na dřevěné kocábce uprostřed vesmíru, že se nemůžu dočkat pevné půdy pod nohama a modrého nebe?

Můžem? otočila jsem se po těch dvou a následně odhodlaně vykročila vstříc totálnímu neznámu.

(přesun)

Zasmiala som sa, keď spomenula panvičku. Panvičky sú efektné... Úsmev mi však zamrzol na tvári, keď vytiahla papierik s adresou. Ja si mám niečo zapamätať? Ja? Sakra. No i tak som sa snažila zapamätať si to. Možno keď pôjde o život, si nejakým zázrakom spomeniem. Nie že by som chcela, aby oň išlo...

Aj potom, čo Em papierik zničila, som si adresu stále v duchu opakovala. Ale aj tak som dúfala, že ju nebudem potrebovať a vrátime sa aj s našou kapitánkou. O tom, že by sme ju tam mali nechať, keby niečo, som radšej ani nerozmýšľala, pretože to bolo strašné pomyslenie.

Em aktivovala bránu a tá sa zavlnila a rozsvietila na modro.

Prikývla som na otázku či môžeme a nasledovala Em do brány.

(presun)

Poslouchal jsem jejich rozhovor a stále přemýšlel jestli mám všechno ale pokud mám svůj meč víc toho nepotřebuji. A když se nad tím tak zamyslím...Pánvičku? Co bychom s ní v divočině dělaly, teda pokud si tam nebudeme dělat dýchánek... pomyslím si s úšklebkem.

Poté po mě chtěla eM abych si zapamatoval sekvenci znaků kdyby se něco stalo. Už už jsem chtěl zaprotestovat že kdyby se jí mělo něco stát tak neuteču. Ale nechtěla žádné připomínky, tak žádné nebudou. Ale když se něco stane tak jí tam určitě nenechám. Na to může vzít jet... pomyslím si ale stejně si zapamatuji sekvenci. Klidně jí když tak odnesu na zádech. Pak ho eM zničila. Nemůžeme nechávat důkazy o místě naší lodi.

Když pak eM aktivovala bránu a vkročila, načež chvíli po ní i Momo pohlédl jsem zpět ke dveřím. Ell zvládni to tu... pomyslím si a vkročím dovnitř, do neznáma.

(přesun)