Skladiště

...otevřel jsem pomalu oči. Ležel jsem na zemi. Cítil jsem chlad. Slyšel jsem jak nedaleko mě hučí větrák. Zvedl jsem se. Měl jsem na sobě bílý oblek z "nemocnice".
Sakra...to jsem si nemohl vymyslet něco stylovějšího? Asi mi zase změnili prášky na spaní. Jen doufám, že až potkám Zuzku s Lilith tak budu mít na sobě něco lepšího.
Podíval jsem se kolem sebe.
Okej...
Kolem sebe sem viděl boxy přivázané sítěmi k zemi a některé vysely ve vzduchu. Není tu moc světlo, takže sem neviděl na konec místnosti. Viděl jsem i nějaké kladky.
Proč se mi zdá o skladu? Teda doufám, že je to sklad... A proč je celý kovový??
Vykročil jsem v před. Začínala mi být, zima.
Počkat...zima...nikdy předtím jsem ve svých snech necítil teplo nebo zimu! Určitě na mě zkoušej nějaký experimentální prášek! Bez mého svolení! Sakra, až se vzbudím tak, tak... na druhou stranu bych mohl z toho něco vytěžit. Musím najít Zuzku s Lilith!
Chtělo se mi plakat z pocitu, že ucítím teplo ze své malé dcerušky, že ucítím parfém své ženy. Rozeběhl jsem se hned za nosem.

(přesun)

Zvláštní...
I když jsem zamířil stejnou cestou, jakou jsem šel do své kajuty, skončil jsem ve skladu.
Dějí se tu dost zvláštní věci. Napřed ty lidi a teď tohle.
Otočil jsem se a chtěl jsem odejít, ale něco ve mě se bouřilo.
Asi nebude náhoda, že jsem tady.
Našel jsem si hezký koutek a sedl si do tureckého sedu. Začal jsem se ládovat nudlemi.

Tak nudle byly ve mě. Kafe jsem pomalu popíjel a trochu přemýšlel.
Ok, trochu rekapitulace. Probudil jsem se tady, potom co jsem se nacpal práškama a usnul.
Lok
Pořád je to kafe teplí. Ha, teplý... Tohle místo je dost zvláštní. Je to vesmírná loď. Podle průběžného pozorování a mé znalosti sci-fi, se vymyká v hodně věcech co znám. Je ve vesmíru, ale má vlastní čas uvnitř paluby. Záleží to na lidech uvnitř místností. Pak je tu posun místností, někdy cesta mezi kajutami trvá den, někdy několik vteřin. To vše, by znamenalo ovlivňování lodi samotné. Pro ajťáka by to byla zbytečná starost, tudíž to musí být nastavená automatika.
Srk
Nalézá se tu možnost...že loď má vlastní osobnost, tudíž i vlastní uvažování...Měl bych si najít panel a zjistit to. Protože pak by to mělo být přímé spojení z mechanikem, který kontroluje funkčnost tohoto virtuálního světa...Pokud si to tedy jen nenamlouvám a jsem zkutečně tady.
Lok. Napadají mě knihy, seriály a filmy...
Jak zjistit, kde se nachází skutečná realita??? Neo byl vyndán pomocí, Truman začal vidět nesrovnalosti...Nesrovnalosti, jasně. Pokud tato realita bude vykazovat nesrovnalosti v realitě a fyzice...Asi ne, když jsem ve vesmíru. Tady bude vše možné.
Začínají se mi odkrvovat nohy, opatrně se zvednu a začnu bloudit po skladišti.

Našel jsem u zdi víko s nápisem "TRASH". Hodil jsem do něj odpad, nebudu tu dělat bordel.
Mám dotaz hlavičko...Proč chci odtud odejít?? Pokud jsem na palubě, kde je všechno možné, proč chci tak strašně moc utéct?? Kdybych se vrátil, budu zase tam kde jsem skončil. Takhle si mohu urovnat myšlenky a vzpomínky.
Vzpomněl jsem si na doktorova slova. "Smrt v rodině je proces, každý se s tím vypořádá jinak."
Možná, že tohle právě potřebuji. Možná, že díky snovému či virtuálnímu světu dojdu k...k...k poklidu duše? Nebo tak nějak. Tak jako tak, abych zde přežil musím spolupracovat. Protože ostatní lidé by mi v mém procesu mohli pomoct, či já jim. Za předpokladu, že jsou tu také z nějakého důvodu.
Zastavím se u podobně vypadajících beden. Jsou u nich vždy dvě písmena.
Podle mých nakoukaných zkušeností, budou přicházet problémy. Jedině díky spolupráci s ostatními, budeme schopni všechny problémy vyřešit, takzvaný "Teambuilding".
Začal jsem se strašně smát, když jsem si vzpomněl na časy ve škole, kde jsme dělali totéž.

Když jsem konečně přestal, utřel jsem si oči do rukávu.
Shrnutí: Jsem technik. Stejně jako je doktor na této palubě, i já budu muset dát ruku k dílu. To by jsme se pak nikam nedostali.
Do oka mi padla dvě písmena na bedně. AL. Otevřu bednu. Je tam nějaká látka a kovové součástky. Zavřu bednu a zastrčím jí zpět.
Naprosto k ne-užitku.
Otáčím se a jdu dál.
Abych byl k užitku, měl bych se dozvědět něco o chodu této lodi. Naučit se jak ji opravovat, starat se o ni a využívat její schopnosti. Měl bych si najít nějaký bloček a zapisovat si úkoly.
Zahnul jsem doleva a...
Sakra tady už jsem byl...
Zase ty bedny s písmeny. Asi jsem se zamotal v myšlenkách. Jdu dál.
Trochu mě mate to vzplanutí. Ta dívka...Jde mi nějak do huby Kapitánka... vypadala, že už něco takového předtím zažila. Ba dokonce, že to umí ovládat...Hmm ovládat element ohně byla vždycky prča, ale ve fantasy hrách...Sakra, už zase.
Zase ty bedny. Tentokrát mi to nedá. Kouknu se na ně z blízka. Vypadají jako velké, technické kufry.
Zdá se, že tohle je další ukázka samo uvažující lodi...Takže ty písmenka budou iniciály a já neodejdu z této místnosti dokud svůj kufr neodnesu, co?
Vzal jsem ho tedy sebou. Udělal jsem pár kroků a už jsem byl u východu.
Tohle budu muset vypnout, přestává mě to sice děsit, ale dělá se mi blbě. Chudák mozek.

(přesun)

Byl jsem tady a jsem tu zas.
Začal jsem se při ohledání krmit bagetou.
Fakt dobrá...
Potom co jsem jí dojedl jsem našel konzoli.
Doufám, že tam najdu informace, kde jsou uloženy ty nádobky...
Dost jsem s ní bojoval. Byl jsem hodně netrpělivý. Sakra, byl jsem rozčílen.
No tak kam mám zadat co hledám!!!!
Zničeho nic se mi ukázala kolonka, jako bych měl vyhledávat v googlu.
Konečně! Děkuji!
Zadal jsem parametry. Pak se mi po pravé ruce otevřelo okénko, kde se dotyčná nádobka objevila.
To je divný...
Hrál jsme si chvilku s konzolí.
Vydalo mi to zbrusu nový francouzský klíč, starý dalekohled a dřevěnou pálku.
Aha, takže to tady funguje jak v kuchyni. Akorát musím parametry zadávat sám, protože pravděpodobně to nemá uložená hesla. Předměty se vyrábějí z čistého materiálu a energie je vytváří do zadaných tvarů.
Rozklepal jsem se radostí.
Takže záleží jen na mé představivosti a inteligenci. Protože vytvořené věci nemusí fungovat jen proto, že si to přeji.
Vzal jsem vytvořené věci a odešel.

(přesun)