Okolie stroskotanej lode - útes

Poèet pøíspìvkù : 12 Join date : 20. 04. 12

Okolie stroskotanej lode - útes
Jedno z mála miest, ktoré nie je pokryté hustým červeným porostom, teda džunľou. Na tomto mieste sa nahádza časť stroskotanej lode, ktorá mala to šťastie a nespadla dolu z útesu, ktorý je tak vysoký, že z neho zvyšnú časť lode nie je ani vidno.
Okolie stroskotanej lode - útes Environment___1_by_m3_f-d315dw3

Okolie stroskotanej lode - útes Environment___1_by_m3_f-d315dw3

Útes je strategickým obranným miestom, ktoré Vins využíva pre svoje prežitie, pretože vďaka nemu Paninila útočia len z jednej strany. Zároveň môže Vins využívať aj zvyšky lode vo svoj prospech.

Poèet pøíspìvkù : 12 Join date : 20. 04. 12

Pred pár hodinami sa ku mne pritiahla noc. Tmavá obloha, na ktorej bolo miestami vidno hviezdy, drobnučké, no krásne svetielka na tmavej oblohe. Temnota... čierno všade, kam len moje oko dovidí. Našťastie som bol v blízkosti stredne veľkého ohňa, ktorý osvetľoval útes a časť zničenej lode, ktorá sa nachádzala za mnou.
Kedysi bola tak nádherná... tak živá. Čo z nej zostalo? Troska... to isté, čo som teraz ja.
Oheň praskal a vďaka jeho svetlu tvoril tiene po okolí... jedným z tieňov bol aj ten môj, tiahol sa až k lodi, k umelo vytvoreným dverám, nad ktorými boli vyryté znaky, ktoré sú však čitateľné len v prípade, že sa k lodi priblížite trošku viac.
Tento oheň som založil ešte večer, tak ako každý večer. Je to moja povinnosť, ak chcem žiť, musím ho založiť. Dáva mi zrak... dáva mi teplotu, dáva mi nádej. Bez neho by som bol už dávno mŕtvy a moje telo... to by už zrejme požrali Paninila, hnusné sú tie tvory... nemám ich rád.

Náhle som začul zvuk, bol to zvuk zomierajúceho tvora. Zasa útočili, tak ako každú noc. Dlaň mojej pravej ruky prešla až k rukoväti meča, ktorý sa váľal na zemi pri mne. Jednalo sa o inštinkt? Spojenie strachu a pudu sebazáchovy? Niečo iné?

Dúfal som, že dnes nezaútočia. Nemal som energiu im zasa čeliť. Je ich priveľa. Ako to, že ich je tak veľa. Som tu už niečo cez rok... takmer každú noc ich zabijem viac ako desať... napriek tomu ich je toľko. Prečo?

To, takmer neustále, udržiavanie mojej schopnosti ma vyčerpáva... táto planéta je zlá, nechce aby som žil. Jej gravitácia je silnejšia ako tá, na ktorú som bol zvyknutý. Žijem len vďaka mojej schopnosti? Museli ostatní zomrieť preto, že nemali schopnosť ako ja?

Nesmiem zaspať... nesmiem zaspať...

Poèet pøíspìvkù : 12 Join date : 20. 04. 12

Keďže už bol deň v plnom prúde, aj ja som sa musel dať do pohybu. Prvou úlohou, ktorú som mal, bolo zozbieranie dreva, ktorým budem v noci udržovať oheň.
Sakra aj s tou stereotypnou robotou. Lenže čo iné robiť? Zomrieť strašnou smrťou nechcem, na to som ešte primladý a naviac mám sen, ktorý plánujem uskutočniť.

Tak som sa teda odpútal od zeme, na ktorej som ležal a porozhliadol sa. Vyzeralo to, že svetlo ešte nejakú tú sobu bude, takže hej, mám čas na to zozbieranie dreva.
Spravil som prvý krok, potom druhý a potom už som kráčal smerom do džungle, ktorá bola len kúsok odomňa.
Cestou som sa obzeral na všetky strany, viem že Paninila teraz nebudú nikde poblíž, pretože sa držia pod zemou, no číha tu aj množstvo iných tvorov, ktoré dokážu zabiť alebo aspoň znepríjemniť pobyt v tomto "raji."

Ani som sa nenazdal a už som bol v džungli, do ktorej som mieril po to drevo!
(presun)

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Sat May 26, 2012 8:39 pm

Domýšlela jsem si, že už bychom tam měli být, ať už "tam" bylo kdekoli. Snažila jsem se připravit sebe sama na všechno, co by mohlo přijít, a rozmýšlela jsem strategii případné obrany, přičemž mi najednou začalo připadat, že na takovou práci se opravdu nehodím a že by to měl dělat někdo jiný. To mě moc nepovzbudilo. Pane...jo, vydechla jsem, když jsem rozhrnula posledních pár větví a rozevřel se přede mnou bláznivě fantastický pohled.

Ocitli jsme se zničehonic na planině, osvětlené posledními paprsky zdejšího slunce, jak zapadalo nad planetou. Jeho zářivě oranžové světlo dělalo se zdejší rudou vegetací neuvěřitelné divy, celá džungle vypadala, jako by hořela, ale neměla jsem moc času nad tím dumat a žasnout, protože celá má pozornost právě patřila neskutečně ohromnému vraku něčeho, co zřejmě bývala loď, a co se teď tyčilo přímo před námi do obrovské výšky, zabořené čumákem kamsi do země. Nebo spíš do vzduchu, musela jsem poupravit svůj první dojem, když jsem se podívala lépe a spatřila okraj útesu, na němž jsme zřejmě stáli. A kde zřejmě tahle loď, ať už byla číkoli a ať už pocházela odkudkoli, svou cestu zakončila.

Poèet pøíspìvkù : 69 Join date : 22. 04. 12 Age : 32

Premýšľala som ako ďaleko ešte pôjdeme, lebo sa mi veľmi nepáčila vzdialenosť medzi nami a bránou. Najmä nie, keď je zem pod nami zrejme útočiskom niečoho dosť nebezpečného.

Em sa zastavila a na niečo sa dívala, tak som si dovolila trocha odbočiť z cesty, ale tak aby som ju a Kaeho mala na dohľad.

Jedna Potvora, ako som si ju pre seba nazvala, odpočívala celkom blízko. Opatrne som odhŕňala veľké červené listy a pomaly sa blížila k jej útočisku.

V mysli som sa jej jemne prehrabávala, tak aby o mne nevedela. Našla som spomienky na to, ako vyzerá jej druh, tým pádom i ako vyzerá ona sama. Fuj, hmyz... Prečo práve hmyz? Prečo nie mäsožravé kvetiny? Veľkosť som si netrúfala tipnúť, z jej pohľadu to bolo skreslené.

Potvora sa veľmi pomaly ale isto prebúdzala a ja som sa dostala k miestu, kde mala odpočívať, opustila som preto jej vedomie.

Stála som pred veľkou jamou. Už som vedela, že to nebude drobček. Jama pokračovala v tunel. Tam niekde spí. Striaslo ma. Náhle som si uvedomila, že som tu sama a že nevidím ani jedného z mojich spoločníkov. Moje predsavzatie, že sa od nich veľmi nevzdialim mi akosi nevyšlo.

Niečo v diaľke predo mnou puklo. Neobťažovala som sa zistiť, čo to bolo a radšej som prchala cestou, ktorou som sa sem dostala. Teda aspoň som predpokladala, že to bola ona, istá som si príliš nebola, keďže som jej zas takú pozornosť nevenovala. keď som sem šla.

Odľahlo mi, keď som zbadala Em. Vynorila som sa odinakiaľ, než odkiaľ som pôvodne vyrazila. Ale podstatné bolo, že som našla Em a Kaeho.

Rozhrnula som rastliny a tvárila sa, že som tu po celú dobu bola. Snáď si nevšimli, že som chvíľu chýbala, nechcela som im robiť starosti. Dobrý spôsob ako nerobiť starosti...

Myšlienky mi zaplašil výhľad, ktorý sa mi naskytol. Sprvu som si myslela, že všetko horí. Ale to som hneď zavrhla, keď som sa lepšie zadívala. Zapadajúce slnko a červené zafarbenie rastlín tvorili úžasnú scenériu. Ale čo ma zaujalo najviac, bol obrovský vrak zrejme lode zvláštne "napichnutý" na útes.

Keď ustúpil úžas, môjmu mozgu to dovolilo pracovať a mne niečo konečne došlo. Zapadá slnko + Potvora sa pomaličky prebúdza = Potovory sú aktívne v noci.

"Sakra."

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Tue May 29, 2012 8:14 am

Zašustilo za mnou listí, tak jsem natočila hlavu k tomu zvuku, nijak zvlášť rychle, neznělo mi to nebezpečně. Byla to jen Momo.

Vypadá to, že jsme našli náš signál, prohodila jsem a dál hodnotila situaci. Povzdechla jsem si. Hm, to není dobré. Doufala jsem, že pokud je to nějaká loď, budeme schopni ji prohledat - kvůli zásobám. Ale jak to tak vidím, nebyl by to dobý nápad. Nevypadá to stabilně, kdykoli by se to mohlo zřítit dolů, přešla jsem k okraji útesu a shlédla dolů. Tam by se mi spadnout nechtělo.

Takže dovnitř nikdo nepůjde, otočila jsem se s prohlášením. Choďte si okolo, zkoumejte a prohlížejte, ale buďte obezřetní, kdykoli se to může pohnout a spadnout nám to na hlavu a se zdejší gravitací pochybuju, že vás někdo stihne zachránit, povzdechla jsem si. I bez toho, jak těžko se nám hýbalo, by to nebyla sranda. Ale člověk by něco vymyslel, vždycky někdo něco vymyslí, prostě proto, že to máme v instinktech zakořeněné, naše schopnosti obvykle vědí, co dělat, někdy líp než to víme my sami. Jenže jak bojovat tady, kde je všechno mnohem obtížnější? A kde navíc vůbec netušíme, co můžeme čekat?

Nemyslím si, že je někdo uvnitř, a i kdyby, nevím, jak bychom mu pomohli, aniž bychom ohrožovali sebe, přemítala jsem nahlas. Pohlédla jsem směrem k džungli a pak na zapadající slunce. Na čele mi vyběhla ustaraná vráska. Šli jsme moc pomalu. Za chvilku bude noc. To taky není úplně ideální, nedává nám to moc možností. Buď můžeme vyrazit zpátky k bráně, ale podle mě je blbost prodírat se tou džunglí naslepo, když vůbec nevíme, co v ní je, a nebo tady přespíme. Destiny bez nás neodletí, není třeba zbytečně riskovat, co vy na to?, nadhodila jsem a pomalu se přitom přibližovala k něčemu, co mě zaujalo.

Když jsem došla ke zdroji vábení, pokývala jsem hlavou. Tady někdo tábořil, houkla jsem na Momo a Kaeho a ukazovala na ohniště plné vychladlých uhlíků. Navrhuji, abychom udělali to samé. Bude to chtít nějaké dříví. Aspoň hrstku. Mohla bych oheň udržovat uměle bez něj, ale bylo by to vyčerpávající a nevím, jak dlouho bych vydržela, přisedla jsem k ohništi a přemýšlela.

Poèet pøíspìvkù : 12 Join date : 20. 04. 12

Ťahajúc drevo za sebou, ktorého pre informáciu nebolo málo, kráčal som z džungle smerom k lodi, môjmu terajšiemu domovu. Červené lístie, ktoré som rozrážal jednou voľnou rukou, sa vlnilo ešte chvíľku potom, ako som doň rukou jemne vrazil a úder oplatilo drevu, ktoré som za sebou ťahal. Keď som prešiel posledným radom mohutných kvetov, ktoré boli akoby vstupnou líniou do džungle, naskytol sa mi až zázračný pohľad. Ľudia! "Čo to?!" Začudovane som si zamrmlal popod nos a pritom hľadel na osôbky, ktoré sa motali okolo lode, okolo môjho vyhasnutého ohniska, prosto všade. Momentálne som netušil ako reagovať, bol som zarazený tým, že tu niekto je. Moja kedysi zhovorčivá povaha, ktorá by hosťov ihneď vítala, bola teraz mrzutá a samotárska... mlčanlivá. Takže čo teraz? Takmer som zabudol na zapadajúce slnko. Na rečičky bude čas aj neskôr, teraz je mojou prioritou oheň, ktorý musím založiť skôr, než slnko zapadne. Pretože potom už si nedovidím ani na vlastné dlane. Bola to pravda, na tejto planéte nie je mesiac, takže noc je tak čierna ako tie ohorené uhlíky dreva válajúce sa poblíž eM. Rýchlym ktorom, akoby na mňa tunajšia gravitácia ani nemala efekt, prešiel som až k eM a teda aj k miestu, kde mám v pláne vytvoriť veľkú vatru. "S dovolením!" Povedal som aspoň s akou takou štepkou zdvorilosti... netreba sa veľmi čudovať, že som taký, aký som. Prežil som si svoje. Napriek tomu nebudem nahnevaný, ak si o mne tieto osoby pomyslia, že som nevychovaný, divný, či dokonca drzí. Nie, hnevať sa nebudem, oni nevedia kto som ja a ja neviem, kto sú oni. V každom prípade sa pokúsim ich ochrániť pred tým, čomu budeme s vysokou pravdepodobnosťou čeliť. Je nás tu teraz viac... viac ľudí... viac potravy pre nich... príde viac lovcov! Musel som konať rýchlo. Drevo, ktoré som so skúsenosťami poukladal do táboriska som začal zapaľovať. Keďže som nemal žiadny prístroj, ktorým by som ho zapálil... spoliehal som sa na iskry z kameňov, ktoré som kľačiac na zemi, začal o seba udierať. "Musím to zapáliť rýchlo, pretože bez ohňa toto peklo neprežije nikto!" Dal som hosťom svojimi slovami najavo, že sa blíži niečo naozaj strašné.

Poèet pøíspìvkù : 69 Join date : 22. 04. 12 Age : 32

Prespať tu alebo sa predierať džungľou v noci, krásne vyhliadky. Nervózne som pozerala na zapadajúce slnko.

"S ohňom súhlasím a navrhovala by som aj striedanie stráží. Najmä potom, čo som zistila, že v noci vyliezajú..." nedopovedala som, pretože k ohnisku, ktoré sme okupovali, niekto prišiel, ťahajúc za sebou drevo. Posunula som sa, aby som mu nezavadzala a prekvapene som pozerala, ako začal zakladať oheň.

Keď nám hovorila Em o signále, nečakala som už nikoho živého, najmä nie potom, čo sme spoznali tunajšiu gravitáciu a veľmi "priateľskú" faunu.

Jeho slová o pekle ma priviedli späť k tomu, čo som chcela Em povedať. Myslí to isté čo ja, alebo je tu niečo ešte horšie?
"Vyliezajú dosť veľkí hmyzáci," pokračovala som v načatej vete, "a podľa veľkosti ich bydleníčka by som ich tipovala okolo metra veľkých. A myslím si, že aj dosť dravých..."

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Tue May 29, 2012 11:14 am

Poněkud mě vyvedlo z míry, když se na planině najednou objevil člověk a naprosto nenuceně si k nám přisedl, jako bychom se právě všichni potkali v kempovacím táboře a plánovali táborák s opekáním buřtů. Nicméně v tomhle světě si člověk zvykne i ty nejšílenější věci zpracovávat velice rychle. Jak se neznámý mladík nonšalantně pustil do přípravy ohniště, odkolébala jsem se na stranu, abych mu nezavazela. Postupně jsem povolovala napětí v dlaních, které v momentu jeho neočekávaného příchodu začaly produkovat teplo a připravovaly se na útok. Naštěstí to vypadalo, že ho nebude zapotřebí.

Vylézají? Kdo vylézá? optala jsem se znepokojeně. Ve chvíli, kdy se přidala Momo, jsem už ale věděla, že to nebude nic pěkného. Spolkla jsem otázku, kdy to mohla zjistit, když byla celou dobu s námi (a proč nám do téhle chvíle nic neřekla), a otočila jsem se na chlapce. Takže nějaké místní bestie, jestli to dobře chápu. Ok. Jak se proti nim můžeme bránit? Protože víš, ta zdejší gravitace... zarazila jsem se uprostřed věty. Moment, ty... ty se hýbeš úplně normálně, konstatovala jsem, když jsem si uvědomila, co je mi na něm divné. Zatímco my tři jsme se pohybovali pomalu a ztěžka, jako by nás něco tlačilo k zemi nebo nebo bychom byli pokrk ponoření ve vodě, on kolem nás úplně normálně chodil a poskakoval. To uvědomění mě znervóznilo, byli jsme pro něj snadný cíl.

Kdo vůbec jsi? odměřeně jsem na něj pohlédla.

Poèet pøíspìvkù : 12 Join date : 20. 04. 12

Stále som sa snažil založiť ten oheň, ktorý aj keď som už neznášal, pretože som sa s ním trápil každý jeden deň... nachystať drevo, potom ho zapáliť a potom ten oheň nakoniec aj udržiavať celú noc, bol pre mňa jedinou vecou, ktorá ma držala nažive. "Nerád by som vyznel zle..." Povedal som v čase, keď som sa svojimi temnými očami zahľadel do tých, ktoré mala v tvári Momo. "... ale obávam sa, že žiadne striedanie stráži nebude." Môj zrak sa zasa vrátil k drevu, ktoré už čoskoro pohltia plamene, pričom ruky stále pokračovali v tej istej činnosti, ktorá mala vyvolať iskri, tie iskri, ktoré majú vytvoriť plameň. Keďže som už mal svoje skúsenosti s tými potvorami, o ktorých pravdepodobne Momo rozprávala, nepotreboval som sa k tomu veľmi vyjadrovať. Zmena nastala až v čase, keď sa ozvala eM, ktorá požadovala informácie. "Nazývam ich Paninila..." Začal som rozprávať potichu, takže tí, ktorí sa rozhodli vypočuť si ma, museli byť taktiež ticho, ak teda mali záujem niečo počuť. "... sú to beštie, ktoré pripomínajú hmyz, vlastne sa dá povedať, že je to hmyz, aj keď riadne veľký a naviac pekne krvilačný." Keď som to dopovedal, hlasno som prehltol. Tá ich krvilačnosť je tiež dôvod prečo som tu sám... teda až doteraz. Keď prišla reč na gravitáciu, pousmial som, dá sa povedať, že diabolsky, no sám presne neviem prečo som to urobil. "Žiadna iná ľudská bytosť okrem mňa tu nežije." Mrkol som pohľadom na stroskotanú loď, na miesto, ktoré pripomínalo dvere, boli nad ním písmená. "Dôvodom je aj tá gravitácia, ktorú ste si už stihli všimnúť." Pokračoval som v mojom nie veľmi jasnom vysvetľovaní. Zrejme ani netušia, aké majú šťastie, že sem stihli prísť ešte počas dňa. Iskra konečne skočila a oheň zapraskal. Prišlo teplo, na čo som vstal a vzpriamil sa. Ťažko identifikovateľným úsmevom na tvári, samota človeka poznačí, som sa usmial ako na Momo, tak aj na eM. "Povedzme, že som schopný túto gravitáciu do istej miery ovplyvniť." Pomalým krokom som prešiel až k lodi, pri ktorej ležalo zopár listov, červených a veľkých, ktoré logicky pochádzali z džungle. Tie som rukou odsunul stranou, čo umožnilo pohľad na nezvyčajný typ puzdra na meče. Dohromady ich tam bolo desať, tých mečov, no a jedenásty bol v puzdre visiacom na mojom páse. Toto nezvyčajné puzdro som si prehodil cez rameno, čím sa meče ocitli pri mojom chrbte. Dlaň pravej ruky jemne pristála na rukoväti meča, ktorý bol pri mojom páse. "Moje meno je Vincent van Geelen, tiež počúvam aj na meno Vins a proti tým beštiám sa bránim jediným možným spôsobom..." meče, ktoré som pri sebe mal, a ruka, ktorá bola na rukoväti jedného z nich jasne indikovala, ktoré slovo ukončí moju vetu. "... bojom."

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Tue May 29, 2012 2:26 pm

Ookeej... to se mi vůbec nelíbí, protáhla jsem a vrtěla ustaraně hlavou, když jsem slyšela o velkém hmyzu. Co je tohle sakra za planetu?

Ovlivnit gravitaci. To je zvláštní. Nejsi první člověk, kterého jsme potkali, co něco takového umí. Očkem jsem hodila po Momo a Kaemonovi, ale rychle jsem pohled sklopila, ta vzpomínka byla ještě příliš čerstvá.

Takže jestli to správně chápu, tohle je snová loď, ukázala jsem na ten kolos za námi. Nebo spíš byla. Zachytili jsme tvůj nouzový signál, vysvětlovala jsem. Přišli jsme pomoc komukoli, kdo se ocitl v nesnázích a zatím to vypadá, že jsme v loji všichni. Em Phoenix, mimochodem. Tohle je Monica Queer a Kaemon Tadashi. Podala jsem Vinsovi ruku, jak mi velelo mé slušné vychování, a uvědomila si, že to je vůbec poprvé, kdy jsem před Momo a Kaemonem použila své příjmení.

Řekni nám něco, co nám pomůže. Říkáš, že nemají rádi oheň, to je dobrá zpráva. Co dál? Mají nějaká slabá místa a tak něco? Kolik jich tak obvykle útočí? vyzvídala jsem, zatímco se mi lehce zkracoval dech, jak se odkudsi z prostředka džungle ozývaly strašidelné skřeky. Zdálo se, že náš soupeř se probouzí a času není nazbyt.

Poèet pøíspìvkù : 69 Join date : 22. 04. 12 Age : 32

Striedanie stráží nebude... Krvilačné... Eh...
Odvrátila som pohľad a zahľadela sa do ohňa, ktorý sa mu už podarilo založiť. Ďalej som počúvala, čo hovorí.

Pri spomenutí ovplyňovania gravitácie ma pichlo pri srdci. Až doteraz som nemala možnosť si pripomenúť Matta. Stále som bola nejako zamestnaná. Pomaly som vydýchla a zaplašila bolestivé myšlienky do úzadia.

Keď ma Em predstavila, kývla som naňho hlavou.

No super, boj... Možno majú citlivý sluch, keby som začala jačať... Zavrhla som bláznivú teóriu, ale napadla mi lepšia. Bolo však potrebné zistiť informácie.

"Ako lovia? Riadia sa čuchom alebo zrakom či sluchom?" spýtala som sa Vincenta. "Keby sa spoliehali na všetko iné okrem čuchu, tak by sme sa možno vyhli boju," pozrela som na Em, "mohla by som vytvoriť ilúziu, že vyzeráme ako oni a potom im trocha pomôcť v myslení." Dúfala som, že nie sú veľmi inteligentné a skôr spoliehajú na inštinkty.

Poèet pøíspìvkù : 12 Join date : 20. 04. 12

To, že je situácia neprajná a nepáči sa vôbec nikomu, som vedel, preto som nemal potrebu sa o tom nejako veľmi zmieňovať. Som mlčanlivý samotár, aj keď tomu tak nebolo vždy, teraz ním však som a moje empatické cítenie je takmer nulové. Napriek tomu som však v sebe mal aspoň toľko taktu, že som nerozvíjal tému o osobe, ktorá má... podľa všetkého mala, rovnakú alebo podobnú schopnosť ako ja. Keď padla otázka na loď, čo bolo ako bodnutie do môjho rebra, bol som vlastne rád, že sa nerozprávame o tej osobe, ktorá zrejme zomrela. "Presne tak..." Odvetil som, no vetu som dokončil až po istej chvíľke. "... bola." Stále som postával na jednom mieste, len zopár metrov od ohňa, keď sa ku mne dostala informácia o núdzovom signále... dôvode, prečo ma títo ľudia vlastne našli. "Núdzový... signál." Zamrmlal som si, pričom som zrazu vyzeral veľmi bezducho... moja biela pleť v kombinácii s momentálnym výrazom na tvári a očami, ktoré prestali vnímať okolie, pretože sa pred nimi premietala istá spomienka, vytvárali obraz mŕtvoly.

"Miguel čo tam sakra ešte stále robíš?! Loď je neovládateľná, musíme rýchlo vypadnúť, inak sme mŕtvi!" Rozliehal sa Vinsov hlas po celej veľkej miestnosti. Oslovoval osobu, ktorá ešte stále niečo stvárala s prístrojmi na lodi. "Daj mi ešte zopár minút Vins, musím niečo dôležité dokončiť! Akonáhle to bude hotové, opustíme spoločne túto loď a preskúmame planétu, sľubujem." Odvetil druhý hlas, ktorý zjavne patril Miguelovi.
Prešlo pár minút, loď sa začala triasť ako nikdy predtým, Vins, rovnako ako celý zvyšok posádky prepadal panike. "Konečne to mám, môžme vypadnúť!" Zvolal Miguelov hlas, na čo si Vins vydýchol a všetci obyvatelia lode sa okamžite pokúsili ju opustiť. Vyskočili... "Eh?! Čo to je?!" Ozval sa Vins počas pádu k tvrdej zemi. Netušil, že táto planéta ma tak silnú gravitáciu, nebol pripravený a kvôli neskorej evakuácii lode mal už len málo času na využitie svojej schopnosti. Využil teda všetku svoju energiu k tomu, aby zredukoval náraz na tvrdú zem, no nestačilo to. Keď Vins vstal a zistil, že traja jeho spoločníci taktiež stoja, vydýchol si, no veľmi rýchlo si uvedomil, že Miguel nie je ten, ktorý pevne stojí na svojich nohách. "Ďakujem ti za všetko braček." Ozval sa chrapľavý hlas zo zeme... patril Miguelovi, ktorému z brucha trčal konár s červenými listami a zjavne bol celý otrasený z tvrdého nárazu na zem. Než Vins......

Spomienka sa rozplynula ako dym z cigarety, keď sa mladík ako tak spamätal a zistil, že má problém udržať rovnováhu. No udržal ju a s úsmevom sa pozrel na zapadajúce slnko. "Už som pochopil, čo si tam tak dlho stváral... braček." Úprimný úsmev sa zjavil na mojej tvári, ktorý tam chvíľku svietil ako sviečka v tme... svetlo v temnej duši. Akonáhle úsmev pominul, sústredil som sa na zodpovedanie otázok. Mená, ktoré mi boli povedané, sa mi samozrejme vryli do pamäte a nedalo sa nevšimnúť si, kto je kto. Okrem toho, že eM všetkých menovaných akoby označila, Monica na mňa naviac aj kývla. Úprimne, bolo to príjemné po toľkých rokoch vidieť ľudí... naviac ženy, ktoré boli obdarené krásou. "Povedať vám niečo, čo vám pomôže?" V podstate sa ma na to pýtali obe naraz, len v mierne rozdielnej interpretácii. To však nezmenilo fakt, že zo mňa vyšiel polohlasný smiech... taký ten zúfalý. "Obyčajne ich chodí približne zo desať, počet, ktorý mi nerobí veľké problémy odstrániť. No ten počet je tak malý hlavne preto, že som tu sám. Cítia ma... počujú ma. Vedia, že ak by prišli viacerí, nenažrali by sa zo mňa..." No teraz prišlo to, prečo som sa začal tak zúfalo smiať. "No keďže sme tu teraz štyria, môžme počítať s príchodom minimálne štyridsiatich až päťdesiatich kusov, možno aj ďaleko viac. A vzhľadom k tejto gravitácii vás všetkých neochránim." Seriózny pohľad vystriedal ten zúfalý, keď prišla moja otázka. "Kto z vás je ochotný dnes v noci zomrieť?" Ilúzia je možno dobrý nápad, ale teplota nášho tela je úplne iná ako teplota ich tela... všetkých nebude možné oklamať.

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Tue May 29, 2012 6:20 pm

Ok, jedna věc aby byla mezi námi jasná. Ztratila jsem už dost přátel - a ty taky. Neztratím další. Ne dneska, prohlásila jsem pevně z mé tváře se na okamžik vytratila veškerá přátelskost. Zbylo tam jen odhodlání nakopat zadky čemukoli, co se jen pokusí ublížit mojí posádce, mým přátelům, mojí rodině.

Dotaz - tvoje schopnost. Můžeš ji použít i na druhé lidi? U mě a Momo je to asi celkem jedno, Momo se může pokusit nabourat do jejich myšlení a na to nemusí být rychlá. Já si taky poradím, ušklíbla jsem se. Ale tady Kaemu by bodlo, kdyby mohl být o kapku rychlejší. Vy dva jste jediní, kdo umí opravdu bojovat.

Poèet pøíspìvkù : 12 Join date : 20. 04. 12

Stál som stále v pochmúrnej nálade len zopár metrov od eM, zopár od Momo. Môj tieň, rovnako ako tiene ostatných, už bol veľmi dlhý a to znamenalo, že je už veľa hodín... čoskoro slnko zapadne a začne krvavé peklo. No predtým som si ešte musel vypočuť odhodlané reči niekoho, kto je na tejto plané vážne len zopár hodín. Myslím, že tá odvaha pramení najmä vďaka tomuto faktu. To čo som mal na srdci, vyšlo mojim jazykom na povrch. "Optimizmus..." Povedal som pohŕdavo. "Pobyt v pekle človeka naučí, že je to slabina. Čím má človek väčší optimizmus, tým je pre neho sklamanie... zlyhanie horšie." Povedal som si svoje, no nechcel som pôsobiť negatívne ani záporne. Prosto som príliš sám, príliš sklamaný, prešiel som si na tejto planéte mnohým, aby som ešte vôbec niekedy dokázal uveriť vo svetlo. "Ale samozrejme, nechcem byť múrom, ktorý bude deliť teba a tvoj optimizmus. Ak si myslíš, že všetci prežijeme, mysli si to." Možno to znelo nepriateľsky, ale bolo to myslené v dobrom. Radšej som však prestal rozprávať o týchto veciach a sústredil sa na zodpovedanie otázky ohľadom mojej schopnosti. "Hmm... predpokladám, že áno. Vzhľadom na to, že ju používam aj v boji proti všelijakým tvorom žijúcim na tejto planéte. Úprimnosť nadovšetko, tak som šiel s pravdou von. Napokon vedieť o sebe viac znamenalo väčšie šance na prežitie. Aj keď šance boli stále len mizerné. Možno ak by jeden z nich padol za obeť, chrobáky by sa sústredili na mŕtvolu a to by nám dalo šance k ich porazeniu. Ale koho obetovať? Ale nie, to nie je dobrý nápad. Myslím, že by to tá žena nedokázala urobiť... niekoho obetovať. Ani ja by som toho pred rokom nebol schopný. Vzhľadom k skutočnosti, že ma nebavilo stáť a ešte stále nejaký čas na odpočinok zostával, posadil som sa zhlboka dýchal.

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Tue May 29, 2012 6:56 pm

To není optimismus, to je kapitánství. Nenechám nikoho z mé posádky umřít, to je vše, zahlaholila jsem a zářivě se usmála.

"What do we say to the death?" - "Not today". Bzzzzzz..... "Nééé, brácha, pojď s tím pitomým notebookem něco udělat, zase se to seklo a zrovna v tom nejlepším!" - "Nemáš pocit, že se ti to pořád seká v tom nejlepším?", zasmál se Mike a sebral sestře notebook. Chvilku se v něm vrtal, nebo to spíš předstíral, a pak, když se motorek znovu rozeběhl a naskočil monitor, mu ho malá May vytrhla z ruky, aby se mohla dál dívat na svůj oblíbený seriál. "Áchjo, prcku...", povzdechl si mladík, podrbal sestru na hlavě a vrátil se zpátky ke svému projektu. "Mami, co bude k večeři?" - "Vem si co chceš, v ledničce je ještě nějaké kuře...

Vzpomínka, flashback na dobu kdysi dávno mi proletěla hlavou a byla hned zase pryč.

Možná, možná že k boji vůbec nedojde... vždycky je naděje..., zamumlala jsem si tak napůl pro sebe a zamyšleně hleděla směrem k džungli. Ok, TOHLE byl optimismus, usmála jsem se pak na Vinse. Trochu jsem si ho prohlídla. Vypadal jako fajn kluk. Fajn kluk, co prožil zlé věci. Ajé, zase ten tvůj komplex spasitele, captain? ozvalo se rýpavě v mé hlavě a na mé tváři se objevil pobavený úšklebek, aniž by kdokoli mohl chápat, odkud pochází.

Poèet pøíspìvkù : 69 Join date : 22. 04. 12 Age : 32

S jeho pohľadom na optimizmus som veľmi nesúhlasila. Ale nie sme tu na to, aby sme tu teraz filozofovali a tak som radšej premýšľala, akoby sa dalo zbaviť tých potvor. Rozhodne neprichádzala do úvahy žiadna obeta, ako navrhol Vins.
Ak by aj mali nejakých prirodzených nepriateľov, bolo by mi to nanič, pretože neviem, ako vyzerajú. A tiež ich zmysly... Mohla by som sa pokúsiť ich zmiasť, ale či by sa dali a na ako dlho. Všetko budem musieť vyskúšať naostro. A keď to nebude fungovať, budem robiť čo? Zamračila som sa. Zišla by sa mi ďalšia technika.

Pozrela som smerom do džungle. Nenásilne, len tak okrajovo, som prechádzala mysľami našich nepriateľov, už boli skoro hore. Rýchlo som prestala, pichlo ma v hlave, musím sa šetriť. Ale je potešujúce, že sa bolesť dostavila až tak neskoro. Časté používanie mi aspoň v niečom pomohlo.

Poèet pøíspìvkù : 10 Join date : 11. 05. 12

Okolie stroskotanej lode - útes MM35_PG15

Z džungle se čím dál tím častěji ozývaly příšerné skřeky, jak se brouci probouzeli a připravovali k útoku. Zcela evidentně zaznamenali, že se v jejich teritoriu objevila nová kořist, a zprávy se mezi nimi nesly rychle. Brouci se dokázali poměrně dobře zorganizovat, a tak se jich k útesu přibližovalo stále víc a víc.

Poslední paprsky světla už byly dávno za horami, citelně se ochladilo a lehce narůžovělé potemnělé nebe působilo na všechny velice stísněně. Člověku se do hlavy vtírala myšlenka, zda to nebyl poslední západ slunce, který kdy spatří.

Ozval se dusot ohromných těžkých nohou a země se třásla. Byl slyšet praskot větví a pak se zničenohic džungle rozevřela a na planinu vběhlo dobrých deset brouků, chrastících kusadly a vydávajících příšerné skřeky. Boj o holý život začal.

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Fri Jun 01, 2012 1:00 pm

Holy f*ck, ujelo mi po domácku. Jako by mě někdo praštil do prsou a podsekl mi nohy, měla jsem najednou pocit, že jsem se několikanásobně zmenšila, když se na nás ty potvory vyřítily. Tohle je strach? Dammit, to se teď vůbec nehodí!

Vší silou jsem se snažila zachovat klid a vrátit se k předchozímu stavu mysli, být optimistická mi přišlo mnohem příjemnější než tohle.

Bezmyšlenkovitě jsem proti broukům vrhla ohnivou stěnu. "Popadla" jsem plameny čerstvě rozdělaného táboráku, malý kousek před námi se ty plameny zformovaly do stěny a ta se nepříliš velkou rychlostí blížila k broukům. Nenajela jsem s ní přímo do nich, nechala jsem ji stát před nimi. Třeba je to zastraší. Ukáže jim to, že jsme chráněni, že nejsme snadná kořist.

Poèet pøíspìvkù : 69 Join date : 22. 04. 12 Age : 32

Už som sa ani nepotrebovala hrabať v ich mysliach, aby som vedela, že sa blížia, stačili hrozôstrašné škreky, ktoré sa ozývali z džungle. Boli čoraz bližšie a bližšie, až sme ich nakoniec zbadali.

Ani sebelepšie spomienky potvory, ktorej som sa prehrabovala v hlave, ma nemohli pripraviť na skutočnosť. Inštinkt mi vravel, aby som utekala, tak rýchlo a tak ďaleko, ako len vládzem. Keby som ho aj chcela poslúchnuť, bolo by mi to nanič, lebo svaly mi vypovedali službu. Jednoducho som tam len stála a zízala na zdroj môjho strachu.

Nikdy som nebola odvážy typ, ktorý sa vrhá do každého nebezpečenstva a zachraňuje ľudí na počkanie. Ale keď už som sa ocitla v situácii, ktorá ohrozovala niekoho či niečo môjmu srdcu blízke vedela som potlačiť strach a konať. A tak sa stalo aj teraz, nakonie om sa nejako spamätala.

Prvotný šok a strach mi pomohla prekonať Em, ktorá proti hmyzákom vyslala ohnivú stenu. Stena zostala pred nimi. Ak ich to nezastraší, bola som prichystaná sa im trocha pohrať so zmyslami, hoci som nikdy neskúšala, oblbovať toľkých naraz.

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Sat Jun 02, 2012 11:31 am

Dorazil jsem společně s Em a Momo na místo. Bylo tam dost místa ale celému tomu prostoru dominoval vrak lodi. Když jsem ho uviděl vzpomněl jsem si na Insignii. Chudák Insignie jestli takhle dopadla. pomyslím si trochu sklesle.

Pak si ale všimneme jednoho návštěvníka. Pravděpodobně ten co vysílal ten signál. Nechal jsem mluvit Em protože ona je tu na to ta pravá. Poté se nám představil jako Vins a když jsem slyšel o jeho schopnosti tak jsem se trochu zavzpomínal na Matta. Třeba se ale zachránil jako tady Vins musíme věřit... pomyslím si smutně.

A pak Momo vytáhne brouky. Takže přecijen bude boj...zajímalo by mě jak to zvládnu... ale pak Em napadne myšlenka co mě ani netrkla přitom to bylo tak jasné a Vins jí potvrdil. A zanedlouho na to přišlo. Vyběhlo na "plac" asi tak 10 těch brouků. Otočil jsem se na Vinse. Šéfe jestli to jde teď by pomohlo kdybys mě mohl trochu zrychlit. A trochu si s těma broukama pohrajeme. řekl jsem beze strachu. Měl jsem na mysli pouze to ochránit Em s Momo a vrátit se v pořádku na Destiny. Jakmile na mě použije tu svou techniku, nahodím něco i ze svého materiálu. Zatím je snad Em svou stěnou zadrží. Ale svou katanu mám stále připravenou k boji.

Poèet pøíspìvkù : 10 Join date : 11. 05. 12

Brouci se v prvním momentě rozhodně zarazili. Nečekali odpor a už vůbec nečekali, že se na ně požene takové množství ohně, kterého se báli. V jejich řadách nastal chaos, někteří přešlapovali a nevěděli, co dělat, některé to ovšem rozvztekalo. Největší z brouků zadupal nohama tak, že se pod ním třásla země, vydal hrozivý zvuk, kterým volal do boje, a rozeběhl se proti stěně. Nebyla tlustá ani pevná, a tak jí proběhl jako sprškou vodopádu a mezi ním a výsadkem už nestálo nic. Bylo jen otázkou času, kdy i ostatní brouci seberou kuráž a budou riskovat malé ožehnutí. A toho času si nedopřáli mnoho, téměř hned začali ti nejodvážnější svého velkého bratra napodobovat a skrz stěnu proběhli další čtyři brouci. V dalším momentu se zuřivě rozeběhli proti výsadku.

Poèet pøíspìvkù : 69 Join date : 22. 04. 12 Age : 32

Len čo sa prvý z nich dostal cez stenu, začala som mentálny útok. Snažila som sa mu v hlave urobiť čo najväčší bordel a donútiť ho ustúpiť alebo prinajmenšom ho zmiasť. Pátrala som po nejakých bolestivýchn spomienkach alebo spomienkach, kde sa bojí. Ale takých veľa nebolo. Bol to zdatný lovec a odvtedy, čo dorástol do svojej terajšej veľkosti, sa mu nemohlo nič rovnať.
Tak ideme hlbšie...
Popri tom ako som mu vybavovala spomienku, kde sa ho pokúšalo niečo zožrať, keď bol ešte "mrňous", som prepojila jeho myseľ s ďalšími, ktorí sa odvážili nasledovať jeho príkladu a prekročili stenu, ktorá ich od nás delila. V ich hlavách sa odohrávalo to isté, čo v hlave ich druha.
Udržiavať spojenie a zároveň miasť myseľ nebolo zrovna najjednoduchšie. Vyrušovalo ma nechutné cvakanie kusadiel a obrazy, čo sa mi mihali pred očami. Zavrela som ich. Takto síce nebudem vedieť, čo sa deje, ale inak sa nebudem môcť sústrediť.
Pokračovala som v nátlaku.

Poèet pøíspìvkù : 10 Join date : 11. 05. 12

Brouci byli čím dál tím zmatenější. Ti nejodvážnější, kteří se odvážili projít ohnivou stěnou, se teď kroutili a zmateně přešlapovali na místě, protože se jim Momo vrtala v hlavě. Viděli věci, které jejich celkem jednoduché mysli nedávaly smysl a kazily jim soustředění. Brouci skřehotali.

Pár dalších jedinců se ovšem osmělilo. Em nedokázala držet stěnu podél celého okraje džungle, a ti, co postávali na okrajích, tak měli cestu volnou. Zpočátku nejistě, ale přece se vydali kupředu. Ohlíželi se jeden po druhém, dodávali si kuráž, protože jejich zpočátku agresivní útok se setkal s na jejich poměry silnou odezvou.

Na Vinse i na Kaemona se v tu chvíli blížili dva velcí brouci, na každého jeden.

Předmět: Re: Okolie stroskotanej lode - útes Mon Jun 04, 2012 5:10 pm

Byla dobrá zpráva vědět, že se jim oheň nelíbí. Už horší bylo uvědomovat si, že tu stěnu fakt neudržím dlouho, tím spíš pokud se budu snažit, aby pokryla všechny brouky. Orosilo se mi čelo a začínalo mi být divně, usoudila jsem, že nemá smysl se přepínat, tím bych nikomu neprospěla, a tak jsem stěnu od krajů trochu zúžila. Snažila jsem se udržet ji co nejdýl, ale zároveň neplýtvat silami. Třeba kluci zvládnou ty potvory trochu posekat, když na ně nepřijdou všechny najednou, když budou chodit postupně.

Koutkem oka jsem sledovala Momo, jak se snaží napadnout je svými schopnostmi. Z toho, jak pomalu brouci postupovali, jsem usuzovala, že jí to jde.

Jak dlouhé jsou tu vlastně noci? procedila jsem skrz zuby. Jinými slovy jsem měla na mysli, jak dlouho to musíme vydržet, než se ty bestie stáhnou. Nedovedla jsem si představit, že je pokosíme. Já s Momo tedy určitě ne. I když možná bych jich pár mohla sejmout dobře mířeným fireballem. Damnit, kdy jsem naposledy trénovala... bůhví jestli bych trefila loď, natožpak obrovskýho mravence.... A Moničiny schopnosti? Možná by uměla pár brouků přimět, aby se třeba otočili nebo zaútočili jeden na druhého. Netušila jsem, na jakém levelu schopností je a co s nimi vlastně dokáže.

» Časť stroskotanej lode