Jungle

Uprostřed divoké džungle na planetě Impyerno se cosi probudilo. Ozval se podivný, velice nepřírodní zvuk, který tu už velmi dlouho nikdo neslyšel, a pak bylo hned zase ticho. Jen modravá záře, která se nyní vlnila uvnitř prapodivného kamenného oblouku jako divoká voda, značila, že je něco jinak. A džungle jako by náhle zpozorněla a obrátila zraky ke skupince návštěvníků, která se uprostřed kruhu objevila.

Propadla jsem bránou a přistála na všech čtyřech. No co to sakra... ujelo mi, když jsem pocítila tu obrovskou tíhu. Jako by mě něco svíralo, drtilo a táhlo k zemi, nemohla jsem se naprosto pohnout. Urputně jsem se snažila zkontrolovat okolí, jestli nevidím něco nezvyklého, nějaké bytosti nebo přístroj, něco, co by to mohlo způsobovat, protože jako první mě napadlo, že je to nějaká past, že mě něco drží.

Po několika vteřinách plných zběsilého dýchání jsem si ale uvědomila, že mě nic nedrží, to jen já jsem prostě tak... těžká...

Je tohle možné? Totiž... hergot. Uvědomila jsem si, že uprostřed všeho toho zkoumání obsahu atmosféry, ve všem tom snažení o ujištění se, že tu bude dýchatelno a že tu nebude žádná radiace nebo tak něco, jsem se vlastně nikdy nepodívala na údaje o gravitačním poli planety. Taky proč, nebyla jsem věděc a neměla jsem potuchy, co všechno si má člověk zjistit, než vyrazí na jinou planetu. Teď jsem si za to nadávala. Vypadalo to, že tíha tady byla přibližně dvojnásobná než jsme byli zvyklí. Připadala jsem si neskutečně těžká. Hýbat jsem se mohla, ale špatně. Not good... tohle rozhodně není dobrý... rozmýšlela jsem rozmrzele nad nevalným začátkem naší mise.

Brána ma doslova vypľula a ja som skončila na zemi. Cítila som sa divne, snažila som sa pozbierať zo zeme, ale nešlo to, akoby ma niečo tislo k zemi. S vypätím síl som sa aspoň posadila.

Em vyzerala, že má rovnaké problémy. Čo to... Gravitácia? Svitlo mi nakoniec. Dokonca aj pohnutie rukou bolo ťažšie než zvyčajne, akoby vážila podstatne viac. To sa nám bude chodiť jedna radosť...

Tak to nám nejspíš trochu zkomplikuje situaci... prohodila jsem směrem k Momo, zatímco se mi podařilo se postavit. Uf... už nikdy nebudu po jídle říkat, že mi je těžko, dodala jsem a založila ruce v bok. Ale dá se na to zvyknout. Počkáme na Kaemona a vyrazíme. Ty rostliny jsou... úžasné vydechla jsem, když jsem se konečně pořádně rozhlédla. Ono to tu bylo všechno červené!

Vypadl jsem z brány a dopadl jsem na zem. A ku svému podivu jsem se nemohl zvednout a šíleně špatně se mi dýchalo. Zatracená gravitace...teď by se tu hodil Matt...ten by nám pomohl... pomyslel jsem si.

Sakra eM...je to slušný psycho ta gravitace tady... řeknu s úšklebkem a zvednu se ze země. Ale když jsem na kolenou znovu se zadýchám a nejde mi pořádně vstát. Což se mi povede až po chvíli. Tak já jsem ready...snad... dodám a vytáhnu meč. Nechci tu být neozbrojený.

Pozbierala som sa zo zeme, ako tak som si začínala zvykať. Napodobnila som Em a tiež sa rozhliadla. Musela som jej dať za pravdu. Namiesto zelenej farby, ktorú som očakávala, tu totiž prevládala červená.

Z úvah nad tým, či toto sfarbenie spôsobuje farbivo rovnaké či podobné tomu na Zemi, ma vytrhol Kaeho príchod.

Tak a môžme vyraziť.

Ok, přejela jsem je oba pohledem. Destiny by touhle dobou měla přistávat na vodě, ta by měla být několik kilometrů tímhle směrem, mávla jsem rukou přímo za nás. My půjdeme na druhou stranu. Neměla jsem čas o tom mluvit na lodi, ale Destiny zachytila nouzový signál. Netuším, z čeho přesně vychází ani kdo ho vyslal, takže se budeme muset mít dost na pozoru. Ale mám za to, že bychom to měli prozkoumat. Někdo tam může mít trable. Samozřejmě jestli zjistíme, že ten někdo by mohl způsobit větší trable nám, jdeme okamžitě pryč.

Tak to by bylo, můžeme jít. Stáním tady nic nezjistíme. Kdybyste viděli nebo zachytili cokoli divného, ihned to hlaste, dodala jsem a podívala se zejména na Momo, která jediná měla šanci zachytit zdejší tvory dávno před tím, než je uvidíme. Mohla se podívat do jejich mysli a dát nám vědět, kteří jsou nebezpeční. Alespoň tak jsem si to představovala. Někdy si budeme muset dát session a popovídat si o tom, co všechno vlastně umíme. Nejspíš bych to našla ve složkách, ale na co se hrabat v papírech, když se můžu zeptat, žejo.

Udělala jsem několik kroků směrem od brány. Šlo to ztěžka, ale co se dalo dělat. Přiblížila jsem se k rudému houští a opatrně ho rozhrnula. Snad ty rostliny nebudou jedovaté, zadoufala jsem a zanořila se do nich, snažíc se přitom dotýkat se jich co nejmíň. Jeden nikdy neví.

ĎJÁÁ!!! zaječela jsem, když se přede mnou objevilo něco obrovského, co na mě zjevně chtělo zaútočit. Aniž bych si stačila všimnout, co to bylo, obranná reakce se spustila automaticky a mně to blaflo v rukách. Reakce byla pomalejší než by bylo záhodno, ruce mi chtěly vystřelit do obrané pozice "chytám míč, co mi míří do obličeje", jenže zdejší gravitace byla záludná. I oheň, zdálo se mi, hořel jaksi ztuha. Přesto měla ta věc vmžiku tlamu plnou ohně.

Had obrých rozmerov sa náhle octiol v jednom ohni. Jeho papuľa, ktorou tak vystrašil eM, bola zrazu plná horúceho oplameňa, ktorý hadovi jasne indikoval, že eM nebude jeho dnešnou potravou.
To bol dôvod, prečo sa had takmer okamžite spacifikoval. Jeho pohyb bol omnoho svižnejší ako pohyb posádky z Destiny. Niet sa čo diviť, napokon, on sa na tejto planéte narodil, on tu vyrástol. Jeho telo je zvyknuté na tunajšiu gravitačnú silu, je to pre neho prirodzená vec.

Avšak had nebol jediná hrozba. Z ničoho nič sa na Kaemona vyrútil pavúk.

Tento hnusý tvor nebol veľmi velký, pravda, meral približne jeden meter, no to kvôli dlhým nohám. Jeho telo bolo v podstate malé a veľmi agilné.
Pavúk sa ku Kaemonovi blížil veľmi rýchlo, no a keď už bol daný pavúk približne meter až dva od Kaemona, odrazil sa od zeme, na čo skočil po tomto mužovi so zamérom uhryznúť ho do krku.

Len čo sa Em priblížila k porastu džungle, zaútočil na ňu had. Našťastie sa hneď stiahol, keď bola jeho papuľa plná ohňa namiesto Em.
Nemala som šancu si ho všimnúť, keďže som sa nesústredila, na to, čo som mala, keďže som stále premýšľala nad núdzovým signálom, čo spomenula Em.
Nestihla som sa ani spamätať a začať sa sústrediť, keď sa na Kaeho vrhol pavúk.
Prehltla som znechutený výkrik a radšej sa prinútila "napadúť" pavúkovu myseľ.
Nechceš to spraviť. On nie je korisť. Nebudeš ho hrýzť, opakovala som mu stále dokola. Podľa toho, čo som už mala odskúšané, živočíchy s nižšou inteligenciou sa nechajú ľahšie ovplyvniť. Ale ako je na tom inteligenčne tento pavúk, som nevedela. Dúfala som však, že biedne. A ak by aj nie, mohlo ho to aspoň zmiasť a Kae by mal tak lepšiu šancu odraziť útok.

Co... sakr... blesklo mi hlavou, když jsem uslyšela dupot. Ohlédla jsem se jen abych zahlédla nějakou ohromnou nohatou bestii, jak se řítí ke Kaemonovi. Nedělala si přitom hlavu s rámusem, zřejmě se cítila dost neohroženě.

Koutkem oka jsem zmerčila, jak se Momo tváří soustředěně a upřeně na tu bestii civí. Snaží se ho zastavit, napadlo mě, ale nemohla jsem si dovolit čekat na výsledek a Kae nevypadal, že si toho "pavouka" všiml, a protože had už nebyl akutní problém, mohla jsem se starat o akutnější. A tak jsem i po něm vypálila salvu z rukou, tentokrát už vědoměji, i když se to pořád všechno dělo tak rychle, že jsem si to stěží dokázala uvědomit, a spíš jsem měla pocit, že moje tělo jedná intuitivně a že to jsou spíš reflexy než promyšlená obrana.

Jenže i tak, "vypálila" je silné slovo. Oheň se mi na povrch těla rval tak nějak obtížněji, šlo to ztuha a i jeho rychlost byla podstatně nižší než jsem byla zvyklá. Přesto se chumáč ohně blížil k pavoukovi dost rychle na to, abych ho stihla zasáhnout než ublíží Kaemonovi. Tím spíš, že byl natolik zabrán do něj, že si mě a Momo vůbec nevšímal. Možná nešlo ani tak o zabrání se jako spíš že si nás nestačil všimnout.

Vypadá to jako krab... vydechla jsem, zatímco jsem sledovala svůj fireball, mířící přímo do středu té změti nohou, kde měla bestie tělo.

Když jsem viděl že zaútočil na Em had, chtěl jsem pomoci ale Em zareagovala rychle. Věděl jsem že tohle nebude cesta růžovou zahradou a ani že tu nebudou na nás čekat králíčci a veverky nebo podobné. Hlavně sehnat zásoby a dorazit bez újmy domů na Destiny. Po tom incidentu s hadem jsem se rozhodl že budu dávat větší pozor.

Ale stejně jsem se nechal překvapit. Šel jsem dál když v tu se za mnou ozvalo zašelestění listů a vylétl na mě obří pavoukokrab. Protože mi to přišlo nejbližší ale stejně jsem neměl moc čas použít nějakou schopnost. A když jsem si všiml že trochu zpomalil. Pravděpodobně s pomocí Momo jsem se rozhodl využít situace. Tak rychle jak mi zdejší gravitace dovolila jsem se překulil dopředu a sekl katanou po něm přesně v půli těla. Doufal jsem že krunýř (nebo to co měl na sobě) prorazím.

Ok, řekla bych, že tohle bylo varování, prohlásila jsem, když jsem se vzpamatovala z dvojitého útoku, který se odehrál velice rychle. Budeme si muset dávat mnohem větší pozor. Hlavně ty, Momo, protože ta džungle je prostě příliš hustá než abych viděla něco skrz, aspoň teda tady, dodala jsem. Mohla bych kolem nás vytvořit ohnivou bariéru, ale nechci to tu celé zapálit, nechci zasahovat do místního ekosystému. Velmi nerada bych tu cokoli zabíjela. A navíc bych to stejně dlouho neudržela, ten oheň se v těchhle podmínkách chová divně, moc mi to nejde, povzdechla jsem si.

Prostě - opatrnost. A jdeme, brzy bychom se měli přiblížit k místu, odkud vychází nouzový signál. Ráda bych tam došla začerstva, kdoví, co nás čeká tam, zamumlala jsem a zrychlila tempo prodírání se hustým porostem.

"Sakra aj s potvorami," zamrmlala som polohlasne, keď som opustila myseľ pavúkokraba.

Prikývla som Em a pustila sa do prehľadávania blízkeho okolia. Nezachytila som v smere našej cesty nič, naďalej som však zostávala pri "špehovaní".

"Zatiaľ nič, čo by sa nás chystalo zožrať," zahlásila som aj pre ostatných.

Tuho som sa sústredila, takže som sa príliš nevenovala okoliu, len matne som vnímala Em predo mnou. Nebolo teda žiadnym prekvapením, keď som sa potkla o vytŕčajúci koreň čohosi. Nadávajúc som to však ustála. Ako si mám, sakra, pozerať pod nohy, keď sa sústredím na mysle kadejakej hávede? No nič, treba sa učiť za pochodu...

Nebyla jsem si jistá, jak dlouho jsme šli, ale nikdo z nás nemluvil. Poučeni nečekanou sprškou jsme se zjevně všichni rozhodli nepokoušet štěstí a napínali jsme uši, jak to jen šlo, připraveni použít své schopnosti když bude třeba, ale doufali jsme, že k tomu znovu nedojde.

Byla jsem velice nervózní. Netušila jsem, do čeho ty dva vedu. Utěšovalo mě vědomí, že Destiny právě teď někde doplňuje zásoby vody, takže na nějaký čas budeme mít postaráno o jednu položku na seznamu, ale co když nás tu potká něco tak zlého, že se na loď nevrátíme? Ne, tak na to ani nemysli... zaplašila jsem zlé myšlenky.

A právě v tu chvíli džungle začala řídnout.

(přesun)

Sice jsem na úder vynaložil veškerou svou sílu a rychlost v těchto podmínkách to bylo více než složité. Kdyby se do toho nepustily i Em s Momo asi bych to neměl tak jednoduché. Čekal jsem že to nebude jednoduché ale ani jsem mu nepoškodil krunýř.

Jsem jedinej kdo si myslí že by se nám tu hodil Matt? přijde mi otázka na jazyk ale nechám jí tam kde byla. Nechci ho moc vytahovat hlavně kvůli Momo.

A tak pokračuji dál cestou, mlčím a soustředím se na zvuky a pohyby kolem sebe. Nechci se nechat znova překvapit. O to nestojím. Až pak si všimnu že začala džungle řídnout a my se konečně z ní dostaly pryč.

(přesun)

Sústredene som sa predierala vegetáciou džungle. Až po chvíli som si uvedomila, že trocha zaostávam. Pridala som na rýchlosti, aby som dobehla Em a Kaeho.

Stále som prechádzala mysle v blízkom okolí. Znepokojovalo ma, že tu bolo až toľko potenciálne nebezpečných potvor. Zarážalo ma tiež, že dosť ich bolo pod zemou. Nezisťovala som, ako vyzerajú či aké sú veľké. Na to nebol čas. Aj tak, teraz spali. Dúfala som, že budú spať, až kým oddiaľto nevypadneme.

Po čase som si všimla, že rastlinstvo redne. Dostávali sme sa do inej časti džugle.

(presun)