Knihovna

Ouch, čo teraz?Pomyslela som si keď sa ma spýtala načo ho potrebujem. "Uhm... no na... uhm... premýšľanie? Áno, premýšľanie. Tam sa mi najlepšie premýšľa." Povedala som jej a snažila som sa znieť rozhodne.
Zamyslela som sa. Kto vie aké bude toto skladisko...

Rychlým pohybem jsem zkontroloval zbraň co jsem měl na zádech. Byla tam stále. Za chvíli jí asi využiji, ale doufám že ne. Nechtěl bych problémy. A když chci odpovědět Ell, Em mě předběhne. A má odpověď by stejně zněla že nevím. Ta od Em je užitečnější. Ale na co ho potřebuje by zajímalo i mě. A když pak začne Em žertovat musím se od plic zasmát. Alespoň že je dobrá nálada.

A ne že se tam budeš schovávat ano? Pokud budeš mít nějaký problém tak řekni... opáčím jí s úsměvem.

Otočila som sa na Kaeho ale odpoveď mi zostala v hrdle. Usmiala som sa a prikývla som. Narástli mi dlhé nechty, čo sa to deje...? Potom sa akoby znova stiahli a natiahli. Do nosa sa mi dostávali nové vône. Prsty som schovala do pästí a snažila som sa nevyzerať podivne. "Skladisko je... znamená pre mňa pokoj... je to niečo ako umm, podkrovná izba alebo... alebo miesto ktoré máš rád... je to pokoj..."

Alespoň že tak... pomyslím si s úsměvem když Ell přikývne. A mohl bych jít trénovat než dorazíme na planetu...už jsem dlouho netrénoval...potřebuji se zase dostat do kondice...a vyzkoušet techniky...bůh ví jestli se něco nestalo než jsme se dostaly z Insignie sem... pomyslím si.
A pak se otočím na Ell. Takže když tě budu hledat beru na vědomí skladiště... řeknu a ušklíbnu se.

Taková odpověď mě moc neuspokojila, takže jsem pozvedla obočí. Vy jste mi vážně posádka snů. Jeden přespává na ošetřovně, druhý se zahrabe do skladiště... zavrtěla jsem hlavou. Začínám si myslet, že jsem asi divná, když spím v posteli

Zasmiala som sa nad tým čo eM povedala. "No hold, každý sme originál... počkať, moment. Kto spí na ošetrovni?" Spýtala som sa eM. Prehrábla som si prstami vlasy a potom som si prsty znovu zmotala do päste. Pozrela som sa nahor. "Myslím že mením názor na skladisko... prespávam v knižnici..." Zapozerala som sa na nočnú oblohu na strope. Bolo to krásne.

Karl, je to nováček. Zdravotník. Ještě jste se nepotkali? rozvalila jsem se v židli. Prsty jsem poklepávala na desky pomačkaných Tipů pro začínající zahrádkáře.

Em nejsi divná...já mám taky v plánu přespávat v pokoji... řeknu se smíchem. A na ošetřovně? Další z nováčků...Karl bude doktor...pokud už Destiny neléčí doktor se bude hodit všemi deseti. pomyslím si s úsměvem.
A pak se otočím na Ell. No když už knihovna je lepší než skladiště... řeknu s úsměvem.

"Doktor... hmm, to mi pripomína..." Potom sa zarazím. "Pietrovič... Pietrovič s nami predsa zostal na Insignií... znamená to že sa tiež môže dostať tu nie?" Zdvihla som pohľad a pozrela som sa na eM a na Kaeho. Obleje ma podivný pocit, strach a nervozita. Alebo je to prekvapenie? Sama to neviem popísať, je to jednoducho divný pocit.

Ano Pietrovič byl s námi na Insignii...máš pravdu...třeba se z toho taky dostane... řeknu s úsměvem. A doufám že to co jsem řekl se stane i skutečností i když ho to mohlo vyhodit kdekoliv. Ale když budeme doufat tak to určitě dopadne dobře.

Potešila som sa. Zrazu som mala veľa energie aj keď ani neviem prečo. Chcela som niečo robiť, potrebovala som sa vybiť alebo niečo podobné. Rana na hlave mi pulzovala a odmeňovala ma pichľavou bolesťou. Vtláčala som si nechty do dlaní aby som zahnala svoje podivné emócie. Čo sa to deje...?

Ell děje se něco? Jsi v pořádku? zeptám se jí starostlivě. Mohly bychom si zatrénovat. Třeba by jí to pomohlo...
Ell nepůjdeme si trochu zatrénovat? Třeba by ti to pomohlo... zeptám se jí s úsměvem.

Otočila som sa na Kaeho a behom sekundy som sa zdvihla. "Fajn, poďme..." Usmiala som sa a hnala som sa k dverám. "Ciao eM!" Povedala som v rýchlosti a zmizla som z miestnosti.
(Presun)

Tak dobrá... řeknu s úsměvem. Tak a hurá do toho a půl je hotovo...vlastně si ani nevzpomínám jestli jsem tu byl v tréninkové místnosti...jsem na ní zvědavý... pomyslím si a než se stačím zvednout Ell už je pryč. Zvednu se zamávám Em na rozloučenou a vydám se za Ell.
(přesun)

Ani jsem těm dvěma nazamávala, spíš jen tak pokynula očima. Osaměla jsem. Stiskla jsem pevně zuby. Oči mě najednou pálily. Ani jsem nevěděla jak, zničehonic jsem se dala do pláče. Všechno to zlé mě nějak doběhlo, snad to bylo zmínkou o Petrovi nebo čím, nemohla jsem to zastavit. Tvář jsem skryla do dlaně a mé vzlyky se knihovnou chmurně rozléhaly.

Kapitán nemůže trávit veškerý svůj čas prodléváním ve snách, dokonce ani když kapitánuje snové lodi. Naposledy jsem popotáhla a vytáhla z kapsy kapesník. Důkladně jsem se do něj vysmrkala a když jsem ho strkala nazpět do kapsy, shledala jsem, že je mi líp. Asi jsem to prostě potřebovala pustit i takhle "po lidsku".

Sebrala jsem ze stolu nejmenší z knížek, ošoupanou zelenou příručku Začínáme zahrádkařit a ostatní tituly nastrkala zpět do polic, doufajíc, že se trefím do správného místa - nechtěla jsem to tu zpřeházet. Ačkoli tak nějak jsem tušila, že Destiny by si s tím poradila. Ona si vždycky poradí.

Láskyplně jsem pohladila nejbližší polici a pousmála se. Příručka putovala do zadní kapsy u tepláků a já se vydala na obchůzku. Copak asi všichni dělají?

(přesun)

Jak jsem očekával. Knihovnu jsem našel okamžitě. Nechal jsem se prostě vést. Byla hodně rozlehlá. Zastavil jsem se uprostřed a rozhlédl se.
Potřebuji najít technické oddělení.....To budu chvíli hledat.

Když už jsem konečně našel oddělení, které jsem hledal, ozvalo se mi v hlavě hlášení...
Dost mě to vyděsilo, protože jsem se soustředil na něco jiného.
Hmm, planeta...
Radši si zapisuji do bločku informace: 1) Doplnění zásob-loď obstarává sama automaticky 2) Planety-další prostory k rozvoji, přesun přes bránu=žádné stíhačky, pravděpodobně jen záchranné moduly 3) Ella-nebezpečná, zamknutá ve své kajutě 4) Nezdemolovat loď- pravděpodobné selhání virtuální reality 5) Dávat si pořád pozor!
Zpět ke knihám.

Úplně jsem zapomněl na svá zranění. Připomněla se svěděním. Vyndal jsem z regálu dvě knihy. Vesmírný kutil a Energie náš kamarád. Prostě něco pro začátek.
Odkráčel jsem do své kajuty.

(přesun)

Byl jsem hladový po vědomostech. Doběhl jsme na místo, kde jsem si odebral knihy a začal si zase vybírat.
Nejednoduší by bylo, kdybych měl celou knihovnu v počítači. Nejednoduší by bylo, kdybych měl tablet, připojený na loď se všemi informacemi. Nejednoduší by bylo, rozebrat počítač u mě v pokoji a udělat si z něj přenosný tablet a nahrát do něj všechny možné informace a nechávat ho aktualizovat stavem lodi. Nejdůležitější je tedy najít knihu o lodi a její elektronice.
Ani nevím jakou knihu mám hledat a vyrážím vstříc mému nápadu.
Musím se pak o koupat a dát si šlofíka. Sakra, začínám i smrdět.

Z jedné z místností se linulo stříbrné světlo, tak jsem pootevřel dveře a našel knihovnu. Hezkyy... ocenil jsem parádní prosklený strop. Trochu mě znervózňovalo, že vypadá tak tence. Fakt bych nechtěl být u toho, kdyby prasknul. Ten tlak na něm musel být šílený. Ale snad to tu mají nějak pořešené.

Procházel jsem se kolem polic. Nehledal jsem nic konkrétního, ani se mi nechtělo moc číst, to nebyla zrovna moje vášeň. Prostě jsem si jen tak prohlížel hřbety knih a taky trochu podlahu. Byla tak bláznivě naleštěná, že to bylo skoro nereálné.

Trochu znuděně - začínal jsem si zvykat na ten klid a ticho - jsem se svezl na židli u jednoho stolku. Přede mnou leželo několik volně položených listů čehosi, co bych tipl na pergamen, a u toho pero. Na bombičky! Tak tohle je hardcore, pomyslel jsem si a vzal to pero do ruky. Nemohl jsem si za boha vzpomenout, kdy jsem naposledy používal tenhle vynález. Udělal jsem s ním pár čar na pergamen. Kupodivu se s ním psalo dobře. Zamyslel jsem se a začal psát.

Taken from the place I've known
like pages of a book ripped out
Don't know what my world has become
not sure I'll ever understand that

But I will try, i will try, I won't give up...

Houpal jsem se na židli a okusoval hrot pera. Zíral jsem do stropu plnýho hvězd. A najednou jsem si tu připadal dobře.

A pak se stalo něco fakt divnýho. Jak jsem svíral to pero v ruce, já fakt nevím, jak to popsat, jako by se mi na jednu chvíli vmáčklo do ruky. Nebo jako by prostě zmizelo a moje ruka byla prázdná. Trochu mě to vyvedlo z míry, a tak jsem s hlasitým zvukem dopadl se židlí zpátky na zem. Na to pero jsem pak zíral několik minut a snažil se přijít na to, co se právě stalo. No, nakonec jsem nad tím zavrtěl hlavou a nechal to tak. Bylo to divný, ale neměl jsem pro to vysvětlení, tak jsem si řekl, že se mi to prostě zdálo.

Začínal jsem mít ostatně vůbec pochybnosti o tom, co se tady dělo. Předně jsem nechápal, pokud jsme na nějaký planetě, jaktože skrz všechna okna vidím hvězdy? To přece nedávalo smysl.

Zvedl jsem se ze židle a znovu se zahleděl po polic s knihami. Tu a tam jsem některou vytáhl a trochu v ní polistoval. Docela mě to překvapilo, zdálo se, že když si dám trochu práci, mohl bych se tady dozvědět fakt hodně věcí. Mimojiné jedna brožurka se vyjadřovala o některých nejběžnějších divech "snových lodí". Pochopil jsem brzo, že se tím myslí i tahle loď. A jedním z těch divů měly být právě výhledy z oken. Podle všeho ne vždycky musely nutně ukazovat to, co se za nimi zrovna nachází. To mě zmátlo. Obracel jsem hlavu ke stropu a nechápal, jak by tenhle výhled mohl být falešný.

Vrtalo mi to hlavou, tak jsem brožurku vrátil do police, poskládal popsaný kousek pergamenu, strčil ho do kapsy a šel se trochu projít.

(přesun)