Paluba Destiny

Zdvihla som pohľad a utrela som si slzy. Prikývla som a posulnula som sa aby si mohla sadnúť. "Momo... uhryzla som niekoho...? Myslím včera..." Spýtala som sa jej potichu.

Sadla som si k nej na uvoľnené miesto a zavrtela som hlavou. "Nie, nikoho. Aj keď, pravda, veľa nechýbalo." Na chvľu som sa odmlčala.

"A ako sa cítiš? Myslím... či si náhodou ešte pre istotu nemala zostať na ošetrovni..."

"Je mi... fajn..." Poviem jej a skloním hlavu. "Potrebujem klietku?" Spýtala som sa mumlajúcim hlasom Momo a pritiahla som kolená k sebe. Zakryla som sa dekou tak že som vyzerala ako huňatá biela gulička.

Dámy, pozdravila jsem Momo a Ellu, když jsem je zmerčila chvíli poté, co jsem vystoupala na palubu, abych se podívala na planetu před námi.

Jak to jde? optala jsem se a měřila si Ellu pohledem.

"Fajn... prepáč za včerajšok..." Zamumlala som smerom k eM. Hlavu som nedvíhala a snažila som sa byť potichu. Kso, zasa... zasa fňukám... prečo si nedokážem zvyknúť na svoju schopnosť...? Nohy som k sebe pritiahla ešte viac.

"Eh, no klietku snáď nie, ale budeme ťa musieť mať pod dozorom," povedala som.

"Ahoj," pozdravila som Em.

Podívej, klekla jsem si, abych byla na její úrovni, já se na tebe nezlobím, ale je na čase si říct, že tu máme problém. Něco je špatně. Nevím, co, ale dokud na to nepřijdeme, nemůžu tě nechat pobíhat volně po lodi, alespoň ne bez dozoru a nevím, kdo by si to vzal na starost, není nás tu zase tolik.

Chtěla jsem ti svěřit hlídání nováčků, ale zdá se, že ten nápad padá ze stolu, takže to budeme muset vymyslet jinak. Zítra vyrazíme, otočila jsem se i na Momo. Netuším, co nás tam dole čeká a myslím, že jít ve dvou by nebyl nejšťastnější nápad. Takže se budeme muset poohlédnout po nějakém místě, kde budeš prozatím v bezpečí a kde budou ostatní v bezpečí před tebou - sebou tě vzít taky nemůžu, kdoví co nás tam potká a nepotřebujeme, abys na nás útočila ještě ty. Mluvila jsem klidně a bez emocí, celá ta situace mi byla velice nepříjemná.

"Mala by som... ísť... aby som neuškodila ešte viac... idem uhm niekde... dám si pozor aby tam nikto so mnou náhodou nebol... chápem to, som nebezpečná... ale aj tak prepáčte... " Pomaličky som sa zdvihla. Žeby som ešte zašla na ošetrovňu? Mala by som sa spýtať, kedy si môžem dať dolu tie náplasti... a potom by bolo dobré vyhýbať sa im... Zabalená v deke som kráčala preč. Potom som sa ale zastavila.
A čo takto... ak by ste ma na tej planéte vysadili...? Tu som nebezpečná ale tam možno nie... Potriasla som hlavou a zmizla som za dverami.
(Presun)

Takže zajtra. Mala som zmiešané pocity. Nie príliš dobrý pocit z celej veci zostal zo včera, ale dnes sa k nemu pridali iné. Bola som zvedavá, mala som chuť bádať a ak by to bolo potrebné, niekomu/niečomu nakopať zadok. Nie že by som skončila v prípadnom boji ktovieako úspešne, ale určitý pocit zadusťučinenia by tam bol.

"Ja by som si ju mohla zobrať na starosť, nevadilo by mi to. Mohli by sme aj spolu trénovať, alebo tak... Ale asi až keď sa vrátime?"

"Ell," hlesla som, keď som si všimla, že odchádza, "Nejako to vyriešime. Hlavne pred nami neutekaj, prosím ťa."

Trénink bude určitě na místě, ona tu schopnost prostě MUSÍ ovládnout, pohlédla jsem na Momo. Ale teď tě tu s ní nenechám, budu tě potřebovat dole. Ta planeta je z větší části pokrytá džunglí a je tam dýchatelná atmosféra, takže tam může leccos žít. Budeš nám dělat oči, snad budeš schopná upozornit nás, kdyby se blížilo něco nebezpečného. Tak bychom se tomu mohli vyhnout. A Kaeho tu taky nechci nechat, nefandím si zase tolik, abych si myslela, že si můžeme jen tak ve dvou nakráčet na cizí planetu.

Domnívám se, že budu schopná poznat, kdyby se na Destiny něco zvrtlo. Každopádně než půjdeme, musíme se ujistit, že je Ella někde zavřená. Buď skladiště - tam by asi nenadělala moc škody - nebo její kajuta. Destiny by měla být schopná uzavřít to tam, aby se Ella nedostala ven, dokud se nevrátíme. Nechci ani domýšlet, co by se stalo, kdyby utekla a ohrožovala nováčky, kteří nemají žádné schopnosti.

Pri slove džungľa mi srdce poskočilo šťastím. Asi by som sa nemala tešiť neznámej a o to nebezpečnejšej džungli, ale jednoducho je to vo mne. Dajte mi kus funkčného ekosystému a moje nadšenie nepozná hraníc, v ten moment mám chuť preskúmať každý potravinový reťazec ale i iné vzťahy a hlavne sa vyžívať v etológii zvierat. A džungľa je o to špeciálnejšia, že som tam nikdy nebola. Aj keď táto bude o dosť iná ako na Zemi.

Vrátila som sa späť do reality, no reality, ako sa to vezme..., z mojich nadšených myšlienok. Na niečo také nebude čas a ak by aj bol, nemôžem tráviť čas blbosťami.

"Mala by som, ak to teda bude živočích a nie niečo iné." Prikývla som. "Iné riešenie ako ju zavrieť, na čas čo budeme preč nevidím. A poprípade ju môžem kontrolovať aj na diaľku, v momente keď sa spojím s jej mysľou, je jasné, že sa zmenila."

To bychom mohli využívat jako kontrolu, ale bylo by to zbytečné používání tvých schopností, kdybychom věděli, že se změnila, stejně s tím odtamtud nic neuděláme. Potřebovali bychom nějaké komunikační zařízení..., zamračila jsem se. Nelíbí se mi, že budeme bez kontaktu. Mno, půjdu se ubezpečit, že je Ella zavřená. Zatím odpočívej a nabírej síly,asi je budeme potřebovat.

Povzbudivě jsem se usmála a zvedla ze země, abych se vydala na kontrolu pacienta.

(přesun)

Prikývla som a opätovala jej úsmev.

Ešte chvíľu potom, ako odišla, som zostala sedieť. Potom som sa však zdvihla aj ja. Chcela som skontrolovať Cherryl, ktorú som zanechala spiacu v kajute.

(presun)

V zamyšlení jsem se dostal až na palubu a v tu chvíli jsem teprve zažil šok. Najednou kolem mě nebyly stěny, jen pod nohama prkenná paluba a nad hlavou nebe. Byl to trochu jiný pohled než jak se mi jevil v té pozorovací místnosti s křesílky, ale přece jenom to byl úžasný pohled, hvězdné nebe, totálně neznečištěné jinými světly, a všude okolo byla tma.

Procházel jsem se na palubě a musel uznat, že takhle vesmír nevypadá. V duchu jsem se chytal naděje, že je tohle všechno možná jen nějaký nejapný vtip, možná jsme pořád na Zemi a někdo si z nás střílí. Nevypadalo to totiž nijak cize. Až na ten nezvykle jasný výhled do nebe a nepřítomnost Měsíce. Ať jsem kroutil hlavou jak jsem jí kroutil, nikde nebyl.

Nahnul jsem se přes zábradlí. Shledal jsem, že sedíme na nějaké vodní hladině, dost to pod náma hučelo a bublalo. Usoudil jsem, že loď nejspíš čerpá vodu.

Rozhlížel jsem se, abych si ujasnil, kde to jsme, ale nebylo nic vidět. Kromě lamp na palubě a hvězd nad námi nebylo v dohledu žádné jiné světlo. Zdálo se mi, že kdesi v dálce nějaké vidím, ale hned mi zase zmizelo, asi jen zdání.

Zamyšleně jsem zíral dolů do tmy. Kdepak je asi kapitánka a její lidi? A kolik jich tam je? A proč jsou venku takhle ve tmě? Přišlo mi, že pořádat výlet na cizí planetu takhle v noci není moc dobrý nápad. Jaké mají asi ostatní příkazy pro případ, že by se jim něco stalo? Co když pro ně budeme muset někam jít? Ta představa mi přišla trhlá, k čemu bychom jim tam asi byli. Ale učil jsem se, že co jsem se tu ocitl, budu muset být ready úplně na cokoli.

Otvorila som dvere a nadýchla som sa čerstvého vzduchu, teda pokiaľ sa to dalo nazvať čerstvým vzduchom. Prechádzala som sa po palube a premýšľala som. Zvieratá vo mne boli v pokoji a ja spolu s nimi. Vyskočila som na zábradlie a sadla som si naň, nadýchla som sa a ucítila som vôňu neznámeho človeka. Nie je len jeden neznámy... je ich viac, cítim viac vôní... zvláštne že len prchavo... Pozorovala som okolie.
Po chvíľke som sa zdvihla a pomaličky-potichúčky som odišla preč. (Presun)

Civění do tmy mě nikdy moc nebavilo, tak jsem se brzo zase sebral a porozmýšlel jsem, co s načatým dnem/večerem/časem - měl jsem pocit, že tu ten čas letí nějak divně. Hlavně byla pořád tma.

Chvilku jsem se ještě procházel podél zábradlí a snažil se něco vykoukat, ale pak jsem to vzdal a zaplul zpátky do lodi.

(přesun)