Lodní jídelna, kavárna

Dobehla som do jedálne. S očakávaním som si ju rýchlo celú prezrela a nakoniec si sklamane povzdychla. Nikto.

Položila som Cherryl na zem a vybrala sa zobrať si jedlo a usadiť sa za stôl.

Ak tu niekto je, tak raz určite vyhladne a zamieri sem a ja si tu naňho počkám.

Pomaly som prežúvala, skoro nevediac ani čo a popri tom som sa snažila prísť na to, čo sa vlastne stalo.

Cherryl sa usadila k mojím nohám, ako to mala vo zvyku.

Dojedla som a viac menej sa upokojila. Tanier zmizol a ja som sa konečne poriadne rozhliadla po miestnosti.

Zdá sa mi to alebo je to tu nejaké iné? Prižmúrila som oči a skúmala to tu centimeter po centimetri. Možno sa mi to tu zdá iné, lebo som tu toľké mesiace nebola.

Netrpezlivo som zabubnovala prstami po stole. Čakanie ma pomaly prestávalo baviť.

Zašla som k baru a posadila sa zaň. Zjavil sa predo mnou pohárik červeného vína. Pousmiala som sa, pripomenulo mi to jednu sitáciu.

Stočila som svoj pohľad k dverám. No tak, už niekto prídite... Ale čo ak nemákto prísť? Zahnala som svoju obavu do úzadia a čakala, usrkávajúc víno.

Počas toho, ako som, pravdepodobne, nezmyselne čakala, mi napadol spôsob, ako niečo zistiť ohľadne terajšej situácie.

Pohodlnejšie som sa usadila, zahľadela do prázdna a ponorila sa do spleti zvieracích myslí. Hľadala som svoju veveričku. Napadlo mi, že by som jej mohla konečne dať meno.

Zamrazilo ma, keď som po jej vedomí nenašla ani stopy. Skúsila som ďalšie zvieratá z parku. Nič. Vedela som, čo to znamená. Ale znamená to to isté aj pre Insigniu? Znova ma zamrazilo.

Pozrela som posmutnelo na Cherryl. Celý čas bola ticho. Prečo ma nenapadlo prikázať jej, aby sledovala to, za čím som sa ja bezrozmyslu hnala?

Dostavila sa bolesť hlavy a s ňou i silná rozmrzelosť z tejto situácie.

Víno som nechala vínom, bolo treba hľadať medicínu, a spolu so Cherryl odišla z jedálne.

(presun)

Netrvalo to dlouho a našla jsem jídelnu. Hm, hm, to si dám líbit, potřásla jsem hlavou, když jsem si ji prohlédla. Hned za dveřmi jsem našla malé okénko. Připomnělo mi to jeden pozemský sci-fi seriál. Ehm... kapučíno, dva cukry, croissant s medem a marmeládou, zahlásila jsem do okénka a má snídaně se přesně podle přání objevila na hnědém tácu. Spokojeně jsem se usmála, vzala tác a přesunula se k jednomu ze stolů. Tam jsem si nasypala cukříky do kávy, zamíchala, napila se - byla výborná - a pak jsem si namazala croissant a pustila se do něj.

O půl hodiny a několik špatných dveří později se mi konečně podařilo najít něco, co vypadalo jako můj cíl. Vstoupil jsem do větší místnosti, jejíž interiér byl zařízen poměrně elegantně a rozhodně více očekávatelně, nežli moje kajuta. Při pohledu na stoly a stěny se mi do mysli vetřela myšlenka, že jsem si možná měl přeci jen vzít ten oblek. Moje spekulace nad vhodností svého odění, ale naštěstí zahnal fakt, že byla jídelna až na jednu sytě červenou hlavu liduprázdná. Chvíli jsem se na barvu vlasů dotyčné šokovaně díval, než mi došlo, že to je kapitánka lodi, se kterou jsem se již včera setkal. V přítmí, které poskytovalo "přírodní" osvětlení nahoře na palubě jí nebylo nejen pořádně vidět do obličeje, ale také nemohla v plné prudkost vyniknout barva jejích vlasů. Odfouknul jsem si a rozhodl se, že jí nebudu rušit. Konec konců, přišel jsem se nasnídat a jak se zdálo i ona momentálně zaměstnaná konzumací jídla.
Nerozhodně jsem se rozhlédnul kolem a přemýšlel, jak se tady dá získat jídlo. Když jsem ani po pěti minutách nevykoukal nic kloudného, zamířil jsem k jednomu z menších stolkůa a rozhodl se v činosti pokračovat dále tam. Všiml jsem si, že má Em jídlo na tácu a taky nějakých malých okének, ale nikde jsem neviděl nějaký vchod do kuchyně, nebo lidi, kteří by se starali o výdej jídla.

Zdravíčko, usmála jsem se na Gregoryho zpoza svého hrnku. Zvláštní, jak se hlad vždycky postará o to, aby se všichni nakonec potkali v jídelně. Dřív jsme ji brávali za společenskou místnost. Jídlo se vydává tamhle u okénka, ukázala jsem rukou ke dveřím. Stačí si říct, co bys rád, a Destiny se o to postará. Pokud má dostatek zásob, samozřejmě, dodala jsem a znovu se napila.

Kupodivu jsem se nemotal...snad sama loď mě zřejmě navigovala Poznámka..ověřit tuto teorii drmolím si.
Najednou jsem před vchodem do jakési místnosti...nu co vstoupím.Vypadá to jako jídelna a je tu slečna ze včerejška plus někdo koho neznám.. rozebírám v hlavě.

"Guten Tag ve spolek,je toto jídelna,stravovna,kuchyně,to místo kde se lidi dostanou k jídlu?" ptám se poněkud podivně.

Nečekal, jsem, že by se se mnou začala kapitánka bavit, ale rozhodně jsem proti tomu nic neměl. Konec konců, na to, co mi řekla bych sám asi těžko přišel.
"Uhm, taky zdravím," kývnul jsem na ní a usmál se.
Pak mi pohled zalétnul k okénku.
"Tahle loď vaří sama?"
Prohodil jsem udiveně, ale místo abych čekal na odpověď jsem se k okénku rovnou vydal. Stejně by jsem k němu pravděpodobně byl odeslán. Došel jsem k němu a opatrně se nad něj naklonil.
"Hmm... dvojité esspreso a -" na chvíli jsem se zarazil. Teoreticky vzato to měla být snídaně, ale já měl taky vážně hlad, jako kdyby bylo poledne.
"- lívance."Rozhodl jsem se nakonec.
Za moment se v okénku obojí objevilo. Samozřejmě, že jsem to tak trochu čekal, ale přece jenom, mohlo se to třeba od někud vysunout, nebo tak. Místo toho se to v okénku prostě objevilo a ani se to neunavovalo s takovými lacinými efekty, jako bylo třeba *puf*.
Nasucho jsem polknul, ale vypadalo to tak lákavě, že jsem nakonec popadl tác do rukou a zamířil s ním ke stolu. Tentokrát jsem si vybral místo nedaleko Em. Přesně v tu chvíli do místnosti vstoupil někdo další. Ohlédl jsem se přes rameno.
"Howdy," pozdravil jsem příchozího a pak se ještě jednou nerozhodně zadíval na svůj tác.
"Ano, řekl bych, že tohle je jídelna," odpověděl jsem mu nakonec.
Ikdyž dost divná.
Zdálo se, že poznámka kapitánky o tom, že se nakonec všichni sejdou v jídelně byla skutečně na místě.

"Danke" odpovím muži a hledám obsluhu,...chvíli jen stojí pak si všimnu nějakého okénka...Ja tak....takže musím k okénku... s papíry v podpaží se vydám k onomu okénku...koukám se..zkouším klepat...Zkusím zařvat..třeba je tam mikrofon... nadechnu se a hlasitě řeknu..."Dal bych si klobásky..aspoň tři,černé kafe...křen...a dva krajíce chleba..." čekám hledím a po chvíli je tu tácek i s objednávkou.
"Das ist sehr gut" kývám hlavou a s táckem si kecnu k prázdnému stolku.

Vítej nám, usmála jsem se na Karla. To se mě všichni bojíte, že si sedáte kilometr ode mě? Mimochodem, vy dva jste se už potkali? zajímalo mě. Nato jsem se zvedla a popošla k okénku. Byl by bylinkový čaj? optala jsem se a strčila svůj prázdný hrnek do okénka. Destiny ho během chvilky naplnila. Přičichla jsem. Heřmánek, jasmín, šalvěj... díky, zlato, pronesla jsem laškovně a vrátila se ke stolu.

"Ne nepotkali..ani na zemi...ani tady" odpovídám dusíc se uzeninou.
"Jinak jsem provedl par testu a nic se se mnou neděje..." sdělují výsledky svých nočních radovánek.
Usrknu kávy,abych povzbudil mysl...rozložím před sebe papíry a čučím na čísla..."Já se Vás nebojím..." odpovím aniž bych odvrátil oči od papírů.

Tak to je dobře, pokývala jsem hlavou a myslela tím jak ten fakt, že se mě nebojí, tak ten, že s ním nic není. Podle mě to bude skutečně projevem schopnosti. Možná by stálo za to pohledat trochu v knihovně. Dá se tam najít spousta zajímavých informací, míchala jsem zamyšleně lžičkou od medu ve svém čaji.

"Jistě...ano..knihovna...studoval jsem dost...a navíc co bych tu jiného dělal?Aspoň se tím zabavím" hudruji mezi popíjením kávy.

"Navíc i knihy či spisy...nemusí dát odpověď..." poznamená směrem k eM.
Zadívám se na jeden z papírů a mrmlám si sám pro sebe "Krvinky..destičky...v pořádku" zcela zaujat hledám jakoukoliv odchylku od normálu.

Hm, inu dobrá... zamumlala jsem si pro sebe. Dopila jsem a měla jsem pocit, že se tu už zdržuju dost dlouho. Čas na inspekci. Omluvte mě, pánové... kdyby mě někdo hledal... tak mě pravděpodobně najde, domyslela jsem si. Destiny dokáže lidi navést k tomu, co potřebují, takže proč by je nezavedla ke mně, když budou mít otázky? Upravila jsem si vestu, sklidila ze stolu a odnesla nádobí do okénka. Pak jsem z jídelny odešla.

(přesun)

"Ja,ja...mějte se a kdyby Vás někdo hledal..." zamyslím se "Tak si Vás bude muset najít" mírně se usměji a zabořím nos do hromádky papírů s výsledky.
Dle mě,zde nebudou zřejmě žádné změny...je možné,že v mozku..no uvidíme myslím a myslím.

Hneď ako som vošla, požiadala som Destiny o niečo jedlé pre seba, granule pre Cherryl a obom niečo na pitie. Požadované veci sa objavili na podnose, aby sa mi lepšie niesli.

Schmatla som podnos a usadila sa za najbližším stolom. Misky s vodou a granulami som zložila vyhladovanému psíčaťu dole na podlahu. Lačne sa na to vrhla.

Ja som sa pustila do svojho, opatrne, aby ma nebolel krk viac, ako bolo potrebné. Až teraz som si všimla, že tu nie sme samé. No nebol to nikto známy. Zrejme noví... alebo pôvodní z Destiny, ktorých som už nevidela?

"Ehm, zdravím..." pozdravila som neisto.

/omlouvám se, nenadálá komplikace spočívající v příchodu jedné extrémě příjemné rodiné návštěvy /

Díval jsem se zamyšleně na jídlo a úplně vytěsnil okolí, ve kterém mezi tím probíhal rozhovor kapitánky s nově příchozím. Opatrně jsem dloubnul do lívanců. Nevypadali, že by s nimi mělo být něco v nepořádku.
Hmm...
Rozhodl jsem se to risknout a ochutnat. Byly výborné, stejně tak, jako káva, kterou jsem si objednal spolu s nimi. Po chvíli už jsem se přestal zaobírat myšlenkou, na to, jak se tu jídlo objevilo a místo toho se soustředil, na jeho konzumování, což mi šlo rozhodně lépe. Když jsem po chvíli zvednul hlavu, Em zrovna odcházela. Mávnul jsem jí na pozdrav a pak se s pocitem plného břicha spokojeně se opřel o židli a rozhlédnul po okolí. Přišel další člověk.
Tak fajn, čas na seznamování.
Přece jen, dovolená byla o tom poznávat nové lidi, ne? Měl jsem sice nejasné tušení, že cestovní agentury tímhle sloganem míní spíš poznávání nových kultur, ale vzhledem k tomu, že jako nová kultura se jevila sama tahle loď, bylo to v podstatě to samé.
"Taky zdravím," usmál jsem se na přítomnou dívku a zvednul se od stolu.
"Promiňte, že jsem se před tím nepředstavil," to už bylo mířené na muže sedícího opodál.
"Gregory Morton," úspěšně jsem spolknul slova "detektiv inspektor" a přemýšlel, ke komu mám natáhnout ruku dřív.

Vynořím se z papírů "Ih..zdravím Karl Graf" pronesu směrem ku slečně a to samé řeknu onomu muži "Těší mě,Karl Graf"...srovnám lejstra do úhledného štosu.
Dal bych si panáka...zkusím zvednu se ze židle...a dojdu k jednomu okýnku...a zašeptám do něj "Dvojitou skotskou...bez ledu" chvíli čekám a nakonec se zjeví,nízká sklenička se zlatavým obsahem.
Lehce smočím rty a olíznu Hmmm...ujde vrátím se na místo,sednu a popíjím obsah skleničky.

"Momo," predstavila som sa tiež a pousmiala som sa na oboch, "A toto je Cherryl." Ukázala som dole na svoje psíča, ktoré práve skončilo s granulami.

Pokračovala som v jedle a opakovala si v hlave ich mená, dúfajúc, že ich hneď nezabudnem alebo nepopletiem.

Chcelo by to ďalšiu porciu, vyslala ku mne Cherryl úlisné myšlienky.

V žiadnom prípade. Dobre vieš, že máš pravidelný režim.

V poslednom čase moc pravidelný nebol, odfrkla nespokojne.

Ale už je, ukončila som dohadovanie. Keď jej nevyšlo jedno, skúsila na mňa ďalšie. predné labky si oprela o moje nohy. Bolo mi jasné, že si ju mám vziať k sebe.

Povzdychla som si a vyložila ju k sebe. Jednou rukou som ju pridržiavala a druhou sa kŕmila.

"Potěšení je na mé straně" kývnu s úsměvem a kopnu do sebe zbylý obsah skleničky.
Lehce se otřepu a poté se mi v žaludku rozlije příjemné teplo....mírně se rozvalím a sleduji imaginární mouchy na stropu.

Lidé tu jsou..i když velice zvláštní...jejich stav..by byl hoden přezkoumání..ale zde nemám žádnou pravomoc...a jsem líný.. přemýšlím při pozorování stropu.

"Panstvo,poroučím se" oznámím všem kteří jsou v místnosti "Odcházím na ošetřovnu.Gute Nacht" zahlaholím a opustím místnost s dokumenty v rukou.

/přesun/

Odzdravila som odchádzajúceho Karla a rozmýšľala, prečo ide na ošetrovňu. Vyzeral celkom zdravo. No nič, ja by som mala zájsť do kajuty a skultúrniť sa, poprípade sa kvalitne vyspať.

Dojedla som a vstala od stola. Ten sa hneď upratal.

"Tak zatiaľ..." povedala som smerom ku Gregorymu a vyšla z miestnosti.

(presun)

Uf, já bych sežrala vlka, povzdechla jsem si, když jsem vešla do jídelny. Zamířila jsem hned k okénku a nahlásila do něj knedlo-zelo-vepřo. V okénku to chvilku šrotovalo, ale svou porci jsem dostala. Když jsem si s ní však sedala ke stolu, nemohla jsem se zbavit dojmu, že Destiny s tím začíná trochu bojovat. Zdálo se, že problém doplnění zásob budeme muset řešit dřív, než jsem myslela.

Pomaličky som sa dostala k miestnosti a otvorila som dvere. Sotva som zo seba vydala hlások, okúzlila ma miestnosť. Mala toľko farieb! Bola tak priestorná! Do nosa mi udrela známa vôňa aj keď tentokrát už bola zmiešaná aj z niečim iným. Boli to obavy? Kto vie. "... e..eM?" Povedala som do ticha a čakala som či sa osoba zdvihne alebo nie. Je to ona? nepomýlila som sa?