Tréninková místnost

Zdálo se mi, že bloudit bezcílně po lodi funguje líp než cílené hledání něčeho zajímavého. A tak jsem strčil ruce do kapes a jen tak se poflakoval, dokud mě nohy nezanesly k ohromnému sálu s podlahou jak taneční parket. Podle množství sportovního náčinní se dalo vydedukovat, že to bude nějaká posilovna či co.

Ostatně, na jednom z boxovacích pytlů právě řádila nějaká zrzavovlasá slečna. Usmál jsem se. Procházet se tu o samotě mě zrovna dvakrát nebavilo, když bylo tolik otázek.

Abych ji nepolekal, snažil jsem se dělat normální hluk, aby si mě všimla. Než jsem došel blíž, podrbal jsem se na hlavě, nevěda, jak začít. Ehm. Čau. Ty tomu pytli dáváš ale zabrat, nadhodil jsem s úsměvem a rukama pořád zastrčenýma v kapsách. Nevěděl jsem, co s nima.

Otočila som sa a zdvihla som pohľad. Teda musela som zdvihnúť pohľad, dotyčný bol totiž dosť vysoký. "Uhm... ahoj? A vďaka? Snažím sa nejak uhm.. zlepšiť.." Dostala som zo seba slová a prezrela som si ho. "Si tu nový že? Ja som Ella Frell, kľudne mi hovor Ella... a ty si?" Spýtala som sa ho a pousmiala som sa. Dala som si dole bandáže z rúk a zasyčala som od bolesti. Pofúkala som si p kĺboch na rukách a znovu som sa zamerala na neznámeho.

Jojo, nováček, už to tak bude, povzdechl jsem si s úsměvem a podal Elle ruku. BJ. Nebo Billie, jak chceš, slyším na všechno, usmál jsem se. No sakra, ty to bereš nějak vážně, zarazil jsem se, když jsem zmerčil její ruce.

Takže - ty tu nejsi nová?, zajímal jsem se. Že bych konečně potkal někoho, kdo tu něco ví?

Ruku som prijala a usmiala som sa. "To vieš, bola som naštvaná na seba a tak to dopadlo no..." Zasmiala som sa. "Okay... Billie. Nie, nie som tu nová... popravde, vo svete snílkov sa pohybujem už pár mesiacov..." Znova som sa usmiala. "Stavím sa že máš otázky..." Prešla som si nervózne rukou vo vlasoch, vážne som nevedela ako začať. "Budem sa ti snažiť odpovedať najlepšie ako viem!" Uistila som ho z ešte širším úsmevom.

Naštvaná na sebe? Proč? Co jsi provedla? vyzvídal jsem. Svět snílků... no mám v tom zmatek, jen co je pravda. Nevím, co tady dělám, jak jsem se sem dostal, co tu mám dělat, jak dlouho tady budu... a zatím jsem tu ani nepotkal moc lidí, jen nějakýho Němce na ošetřovně, co má evidentně slabost pro alkohol, a nějakýho kluka, kterýho zjevně vůbec netrápí, že je tady, shrnul jsem to s mírným úsměvem. Mně by to taky tak netrápilo, kdybych tomu rozuměl. Takhle si tu připadám ztraceně a divně.

Vyskočila som na krabicu z náradím a pohodlne som sa usadila. "Vieš, svet snílkov si vyberá ľudí o ktorých vie že sú predurčený k niečomu veľkému. Aj keď sa ti to veľmi nezdá, tento svet je úplne skutočný. Si tu preto lebo tu musíš niečo urobiť. Ako si sa sem dostal? Hmm, zaspal si a tvoja duša ťa sem dostala... teda aspoň ja si myslím že to tak je. Neboj sa, nie si sám... nie je nás tu síce veľa ale... ale pomôžeme si navzájom." Usmiala som sa naňho.

"Oh? Takže doktora si už spoznal ako vidím. A prišli ste viacerý? To by vysvetľovalo nové vôňe ktoré som cítila na palube a po chodbách..." Zamyslela som sa, sledovala som ho. "Ako som povedala, v tomto svete som už pár mesiacov... Destiny ale nie je prvá loď na ktorej som bola. Keď som sa sem po prvý krát dostala, neocitla som sa v bezpečí na lodi ale... ocitla som sa v prístave. Ľudia tohto sveta nie sú zas taký dobrý ako v našom svete. Pokiaľ si len trošičku iný, môžu ťa chytiť a predať... tento svet je založený na otroctve. Ale to je už o niečom inom. Moja prvá loď bola Insignia. Bola trošičku väčšia než Destiny ale... tam som sa cítila doma..." Povzdychla som si, zahnala som ale podivné myšlienky preč.

"Kapitánka tejto lode eM a ostatný šli na misiu a aj keď sa to nezdá no, mala som strážiť posádku ja... avšak, u mňa sa niečo pokazilo." Pozrela som sa naňho a pousmiala som sa. "Vieš, každý na tejto lodi je nejak zvláštny. Niektorý ovládajú oheň, iný reč zo zvieratamy, iný zase skvelo bojujú a iný sa na zvieratá menia... každý z nás je niečim zvláštny a preto sme tu." Prešla som si rukou vo vlasoch. Pri jeho pohľade som sa ale musela pousmiať. "Neboj sa, nie si stratený... všetko bude v poriadku..." Uistila som ho.

"Ako som povedala, každý sme niečím zvláštny. Ja sa napríklad viem zmeniť na zviera. Aby si sa nevyľakal ukážem ti len trošičku z mojej sily dobre?" Usmiala som sa znova a sústredila som sa. Narástli mi dlhé vlasy, predĺžili sa mi mihalnice a nechty, na hlave sa mi zjavili červené uši a za sebou som mala dlhý huňatý liščí chvost. "Viem, divné..." Povzdychla som si a poškrabala som sa za uchom. "Keď si sem prišiel, nezdalo sa ti že uhm... okolo teba veje čerstvejší vietor? Alebo že okolo teba miznú veci?" Spýtala som sa ho. Po chvíľke som schopnosť deaktivovala a vrátila som všetko do normálu, teda okrem vlasov, tie zostali ešte dlhé.

Předurčený k něčemu velkému? To se mi nezdá jako já, ušklíbl jsem se a opřel se o švédskou bednu. No, původně jsem si myslel, že se mi to zdá, ale začínám tak nějak přijímat, že teda asi ne. Ale stejně mi to nedává moc smyslu.

Insignia... takže těch lodí je fakt víc. No to je nářez. Po celym světě existujou tyhle lodi a unáší lidi z jejich domovů. A nikdo si nikdy ničeho nevšiml? Jak je to probůh možný?

A ta kapitánka je co zač? Nějakej ufoun? ptal jsem se. Začínalo mě zajímat, kdo tuhle loď postavil a vymyslel a kdo za tím vším vůbec stojí.

V momentě, kdy začala o zvláštnostech pasažérů, mi na tváři zase poněkud ztuhnul úsměv. Dělá si ze mě srandu? Nebo je šílená?

No, tyvole, ujelo mi, když se Ella začala měnit v nějaký zvíře, v němž jsem rozpoznal lišku. Odstřelil jsem od bedny jako by mě něco kouslo a nevěděl, co na to říct. Zíral jsem na to jako u vidění, ale když mě přešel šok (připomínal jsem si, že tady se může stát naprosto cokoli), připadlo mi vlastně docela roztomilé. Přišel jsem tedy zase blíž a natáhl ruku k jejímu chvostu. Když jsem mezi prsty ucítil dlouhé zvířecí chlupy, promnul jsem si rukou obličej. No to mě podrž, smál jsem se. Takže je to pravda? Lidi tady fakt jsou takhle "divní"? No to už přestává všechno, vrtěl jsem rozesmátě hlavou.

Čerstvější vítr? To ani ne, zamyslel jsem se. Ale co jsem tu, chvílema mám divnej pocit, jako by věci kolem mě byly tak nějak... nestabilní, nevim. Jako by mohly každou chvilku zmizet, víš? Ale přišlo mi to normální, vzhledem k tomu všemu okolo. Tu věc s perem jsem nevytahoval, to byla taková blbina, nemyslel jsem, že by to mohlo něco znamenat.

Takže všichni, kdo se dostanou na loď, tu začnou mít divné schopnosti? A podle čeho ty schopnosti mají? Nějak náhodně nebo podle charakteru...?, zajímal jsem se. Třeba bych si pak mohl udělat obrázek o tom, jakou schopnost budu mít já. V tu chvíli mi najednou přišlo šílené vůbec jenom uvažovat o tom, že bych uměl něco takového. Mluvit se zvířaty. Mít supersílu. Lítat nebo tak něco. Ježiši, kam jsem se to dostal.

A k čemu ty schopnosti jsou? Pořádáte zápasy mezi sebou? uchechtl jsem se, i když mě pak napadla mnohem nepříjemnější možnost, která asi zároveň byla mnohem pravděpodobnější.

Zasmiala som sa. "Nie, neunášajú... mi tu proste prídeme lebo to nejaká vyššia sila chce... a kapitánka je človek, dokáže ovládať oheň a je to najsilnejšia osoba akú poznám." Usmiala som sa naňho. Keď sa dotkol môjho chvosta, pousmiala som sa ešte viac. "Divný... skôr zvláštny no..." Opravila som ho. "Nestabilné? Hmm... možno to bude mať niečo spoločné s tvojou schopnosťou..." Zamyslela som sa.
"Nie medzi sebou... vieš našou hlavnou úlohou je bojovať proti... tieňom. Sú to uhm, charakterizujú asi to najhoršie čo v snoch môže byť... zobrazujú opačnú stranu sna." Povzdychla som si. "Zvláštne je že po tom čo som sa sem dostala, neucítila som ani jeden tieň... dokážem ich vďaka svojej schopnosti cítiť, ale dokážem rozoznať aj ľudí... každý z ľudí na tejto lodi má charakteristickú vôňu... mimochodom, ty voniaš ako škorica a pomaranče..." Snažila som sa nadľahčiť situáciu.

Člověk, co ovládá oheň... promiň, na tohle si budu muset zvyknout. A mám se jí bát? zakřenil jsem se. Nedokázal jsem si představit, že by někdo s takovou schopností mohl být normální. Ella zato vypadala celkem v pohodě.

Stíny? pomyslel jsem si a pozvedl jsem obočí. To znělo děsivě. Instinktivně jsem se ohlédl, jestli tu nějaký stín neuvidím.

Při poznámce o tom, jak voním, jsem se cítil nesvůj. Co jsem přišel, nijak zvlášť jsem o svou hygienu nedbal, a určitě jsem se ničím nevoněl. To je zvláštní schopnost... mít citlivý čich asi není vždycky lahůdka, co?, zasmál jsem se. A proč právě liška?, byl jsem zvědavý.

"Báť? No... myslím že nie... ale kto vie..." Vyplazila som naňho jazyk a zasmiala som sa. "No bol to dosť problém, spočiatku mi to strašne vadilo. Bolela ma hlava, nemohla som rozprávať ale... ale potom sa to nejak upravilo. Najhoršie bolo keď som začala jesť sardinky... ale reakcie ostatných boli k nezaplateniu..." Zasmiala som sa keď som si spomenula na znechutené tváre ľudí ktorý ma takto videli.

"Hmm... ale kto povedal že som len líška? Mám v sebe trošičku viac zvierat a viem sa premeniť ešte o trošičku viac..." Usmiala som sa, potom som sa ale vrátila k jeho pôvodnej otázke. "V reálnom svete som... som bola jednoducho utiahnutá do seba. Plachá, hanblivá... väčšinu času som bola ticho. Ľudia si mysleli že som namyslená kvôli tomu že som vedela hrať na hudobné nástroje lepšie než oni... nemali ma radi, bola som iná. Keď som sa dostala na strednú tak sa to zmenilo... a naposledy som si čítala knihu o líškach... tak možno preto som líška..." Usmiala som sa.

Sardinky? Proti těm nic moc nemám, pokud je nejíš syrový, uchechtl jsem se a vzápětí jsem si nebyl jistý, jestli právě to nemyslela.

Páni. Ty budeš asi číslo, zkonstatoval jsem. To musí člověka dost plést, když se mění na zvíře. Vnímáš se přitom jako člověk? Nebo ti vypne mozek a jsi prostě jenom zvíře? vyzvídal jsem a začínal si uvědomovat, že vyskytovat se v její blízkosti asi nebude úplně životu bezpečné.

Já byl těsně předtím, než jsem ocitl tady, ve zkušebně, a pak v baru. Možná, že ze mě bude něco jako superzpěvák. Nebo superalkoholik. To by vysvětlovalo, proč mi všechno přijde tak divný, zasmál jsem se.

"Myslím v oleji! Fuj, nejem ich surové... blé..." Prešiel mi mráz po chrbte nad predstavou žeby som to tak aj robila. "Vnímam sa pri tom ako človek, schopnosť ovládať viem.. na nikoho nezaútočím... a ani ťa nekusnem!" Uistila som ho a usmiala som sa.

"Alkoholik? Niéé, ďalší? Nestačí nám doktor?" Zasmiala som sa zase. "Spevák? To by vysvetľovalo tu nerovnováhu v emóciách..." Konštatovala som. "Hmm... počuj, nemáš hlad? A bol si už vo svojej kajute?" Spýtala som sa ho a prezrela som si ho. "Mimochodom, máš zaujímavé oči!" Usmiala som sa znova.

Tak to je dobře vědět, oddechl jsem si upřímně nahlas.

No, zpěvák je silný slovo, pokrčil jsem rameny. Hraju na kytaru, moc nezpívám. Neumím se soustředit na víc věcí najednou a nejsem úplně typ na frontmana. Myslím, že kluci si ani nevšimnou, že se mě zbavili, usmál jsem se.

Kajutu jsem už viděl, naprosto nechápu, jak je to možný. Je prostě perfektní. No, něco bych klidně i pojedl. Mimochodem, tu jídelnu taky nestíhám, tady je to jako jedno velký fantasy, jednou snad budu i rád, až mi někdo vysvětlí, jak to funguje. Ale prozatím to radši asi nechám být, mám toho i tak dost na zpracování.

Eh, díky, ušklíbl jsem se na tu poznámku o očích. Nebyl jsem na komplimenty zvyklý. Vlastně jsem se ani moc neuměl bavit s holkama, ale s Ellou to šlo docela samo. Byl jsem rád, že jsem konečně narazil na někoho, s kým se dá normálně mluvit. Zadoufal jsem, že i zbytek posádky bude podobně fajn. Možná, když ti lidi budou fajn, bude trochu snesitelnější ten fakt, že jsem tu pravděpodobně uvízl navěky.

Mimochodem, ti lidi, co šli mimo loď - kolik jich tam vlastně šlo? A kolik lidí máte ještě v posádce? Moc rušno tu na chodbách není, zkonstatoval jsem.

"Takže kapelu? Wow!" Pozrela som sa naňho z obdivom. Síce som vedela hrať na hudobné nástroje a chcela som raz skončiť v kapele, nikdy mi to nevyšlo.
"Hmm, ako vidím kajuta sa páči... a okay, neboj vysvetlím ako všetko funguje, teda budem sa snažiť." Usmiala som sa a prešla som si rukou vo vlasoch.

"Hmm, na misiu šli traja. eM, naša kapitánka, Momo, dievča ktoré vie rozprávať zo zvieratami a Kae, ten má ale novú silu ktorá mi zatiaľ uniká." Kusla som si do pery a smutne som sa zatvárila, potom som sa ale usmiala.
"Je nás tu 9, spolu s tebou. Síce poznám len pár ľudí, aj to len z videnia, ale je nás tu 9 som si tým istá." Usmiala som sa. Naraz mi hlasno zakručalo v bruchu. Sčervenala som ako všetko zrelé ovocie dohromady a kusla som si do pery.

"Tu je ďalšia nevýhoda mojej schopnosti, vyzerá to tak že dnes sa najem asi tak na pár mesiacov dopredu." Povzdychnem si a začnem sa hrať s pramienkom svojich vlasov aby som trochu odčervenela. Zoskočila som z krabice a pustila som si vlasy.
"Ak budeš mať nejaké otázky nájdeš ma v mojej kajute, je to tá posledná na ľavo, alebo v jedálni, tam idem teraz, alebo na palube. Myslím že na seba nejak aj tak narazíme. Ciao Billie." Usmiala som sa a pomaličky som odkráčala preč.
(Presun)

Oukej, měj se, usmál jsem se na pozdrav a jakmile jsem osaměl, přešel jsem k oknu, za nímž byla ovšem zase jenom tma.

Devět lidí. Všichni vytrženi z jejich domovů a životů. No, to bude veselá jízda.

Posadil jsem se na zem, opřel o zeď a zavřel oči.

Hrrr... he? probudil jsem se.

Cože? Já jsem usnul? Ani jsem nevěděl, že se mi chce spát, přemítal jsem. Chvilku jsem se ještě opíral o stěnu. Zdálo se, že tahle místnost mě něčím uklidňuje a že je mi tu dobře. Snad proto, že byla tak velká. Všechny ostatní byly spíš maličké a vzbuzovaly pocit, že je člověk zavřený mezi čtyřmi stěnami. Tady, naproti tomu, to bylo prostorné a dobře osvětlené, bylo to příjemnější než na palubě, kde jsem nevěděl, co mi odkud skočí na hlavu. A taky že to tu vypadalo trochu jako na půdě. Díky těm dřevěným trámům se tahle místnost zdála být útulnější než jiné.

Protáhl jsem se a vydal se toulat chodbami.

(přesun)

Objavila som sa v tréningovej miestnosti a prešla som presne do jej stredu. Pozerala som sa vonku z okna a v duchu som si opakovala že sa zvládnem premeniť bez problémov.
Čakala som kedy príde Billie aby som mohla začať z premenou.

Dorazil jsem a našel si pohodlné místečko u okna, s několika polštáři kolem sebe. Sedl jsem si tu na podlahu s nohama skrčenýma a byl zvědavý, co bude. Tak se ukaž, povzbudil jsem Ellu s úsměvem.

Pousmiala som sa a vyzula som si baleríny ktoré som mala na nohách. Teraz sa hlavne nezľakni, neublížim ti... Uistila som ho a privrela som oči.
Zmenila sa mi farba vlasov, bola veľmi svetlá. Predĺžili sa mi nehty na rukách a nohách a pomaličky som sa zohla. Okolo mňa sa zjavilo biele svetlo a pred Billiem som sa zjavila vo svojej plnej kráse. Donna Leonessa... Pomyslela som si.
Sadla som si a premerala som si ho, potom som si zívla a olízla som si labku. Zahľadela som sa na Billieho zvedavými očami.

Wow, vydechl jsem, když se přede mnou objevila lvice. To je neskutečný, pronesl jsem a prohlížel si každej detail, hledajíc nějakou skulinu v Matrixu, něco, v čem se třeba zapomněla proměnit, kde by člověk poznal, že to proti němu neni ve skutečnosti zvíře, ale nic tam nebylo. Byla dokonalá, od čumáku přes uši až po ocas.

Pomalu jsem k ní natáhl ruku, nevypadala nebezpečně. Na jednou stranu jsem věděl, že je to člověk, a připadalo mi pitomý ji hladit, na druhou to ale byl lev, a sakra já si vždycky chtěl pohladit lva To se vám přece nestává úplně každej den.

Takže jsem teda natáhl tu ruku a dotknul se jejího čumáku. Neskutečný, vydechl jsem znova, když jsem pod prsty ucítil její kožich. Jsem tu v jedný místnosti se lvicí. S faktickou šelmou, opakoval jsem si.

V duchu som sa usmiala, už aspoň viem ako sa cítia levy keď ich niekto pohladí. Privrela som oči a olízla som mu ruku keď ju mal na mojom ňufáku a potom keď ju presunul na môj kožúšok tak som sa za jeho rukou naťahovala a priadla som.

Hehe, zasmál jsem se, když mi olízla ruku. Lechtalo to. A bylo to divné.

Opřel jsem se do stěny, uvolněně, a přivřel oči. Zničehonic se mi udělalo špatně od žaludku. Motala se mi hlava a brněly mě rty, jako bych měl omdlít.

Uff..., vydechnul jsem a prudce se předklonil. Opřel jsem se rukama o podlahu a ty propadly skrz ní jako by byla z tekutého materiálu. Cože?, vyjekl jsem a rychle dlaně zvedl. Díval jsem se na ně jako u vidění, vypadaly docela normálně, ale jaksi zrnitě. Nebyl jsem si jistý, jestli nevidím špatně, měl jsem ostatně vůbec před očima fleky. Podlaha vypadala solidně. Nechápavě jsem se díval střídavě na Ellu a na svoje ruce a snažil se pravidelně dýchat, aby to se mnou nešlehlo.

Jak rychle to ale přišlo, tak to i odešlo. Cítil jsem se divně, měl jsem trochu orosené čelo, ale najednou mi bylo dobře. Jako záchvat nebo co.

Tak tohle nebylo příjemný, poznamenal jsem a otřel si čelo.

Keď som si všimla čo sa deje tak som sa k nemu natiahla. Potom som sa pozrela na podlahu ktorú akoby niečo rozožieralo a tak som odskočila.

Cúvla som dozadu aby som mala dosť priestoru na premenu a tak sa aj stalo. Bola som ale tak rozrušená, že ma premena späť na človeka začala bolieť.

Ah...! Vypadlo zo mňa keď som sa snažila sadnúť si. Zatiaľ to ešte nešlo, vytvoril sa okolo mňa biely dym a ja som sa snažila premeniť úplne.

Hneď ako sa to podarilo tak som spadla na kolená a roztriasla som sa. Čo to bolo? Vyzeralo to... akoby si rozložil podlahu... Povedala som roztraseným hlasom a pozrela som sa na Billieho.

Tybrďo... já nevim, oddechoval jsem ztěžka. Vypadalo... a nebylo by to asi úplně poprvý, co se mi něco takovýho stalo. Že by tohle byla moje schopnost? uvažoval jsem nahlas. To teda neni moc příjemná věcička. Chvilku jsem měl pocit, že to se mnou šlehne nebo že se pozvracím, dodal jsem a vzápětí jsem měl pocit, že se možná vyjadřuju až moc expresivně a že bych se měl krotit. Koneckonců mluvím s holkou.

Viem presne o čom hovoríš... Keď som prvý krát zistila čo mám za schopnosť a použila som ju tak... ma všetko bolelo a nemohla som sa pohnúť. Povedala som mu a dala som si pramienok vlasov za ucho. Najhoršie je ale keď bojuješ zo svojou schopnosťou... snažíš sa ju vyhodiť zo svojho tela a pritom vieš že to nejde. Pokračovala som.

Musíš ju prijať a tým sa zlepší aj jej ovládanie... a potom kto vie, možno s ňou dokážeš úžasné veci nie? Usmiala som sa naňho, z pod vlasov mi vykukli huňaté uši a po chvíľke mi narástol huňatý chvost. Z obavami som sa pozrela na Billieho. Nemala by som sa meniť na zviera tak často, kto vie ako bude reagovat.

Je ti zle? Mám ti priniesť pohár vody? Spýtala som sa ho, chcela som mu pomôcť.