Ošetřovna

"Nejraději bych spal doma...ale jo najdu si kajutu...časem" zakřením se vesele.
"Dobrou noc nebo co je za denní fázi...Kapitánko" ležérně zasalutuji.

Tak a jsem tu sám....kajutu teď hned hledat nepůjdu...ještě se tu jednou vychrápu"
pokývám hlavou,zajdu zhasnout...a po chvíli ulehnu na jedno z lehátek.

*Chrrrrr* *Chrrrr*

Nehledal jsem moc dlouho. Našel jsem místnost, která vypadala jako ošetřovna. Spal tam muž středního věku, řekl bych že není o moc mladší než já. Ale to není důležité! Spal a já ho musel probudit.
Promiňte...Haló...Potřeboval bych pomoct.
Trochu jsem sním třepal funkční pravačkou, zatímco ta levá se jen trochu hýbala.
Probral se celkem rychle, tak jsem na něj vyprskl.
Dostal jsem velkou elektrickou ránu do své levé ruky od rádia. Je zčernalá a moc se nehýbe. Potřebuji pomoct, jste lékař?
Byl jsem trochu udýchaný a točila se mi hlava.
Pak sem padl na zem, jak pytel brambor.

Někdo mě budil než jsem se stačil zmátořit...onen někdo již ležel na podlaze "Do zadnice..." vyjelo mi při pohledu na muže který ležel na podlaze.
Rychle jsem vstal,zvedl jej a položil na lehátko,při pohledu na ruku jsem se zamračil a spěchal pro gázu,desinfekci,nástroje.
Roztokem vody a desinfekce jsem umyl spáleninu....Pro jistotu dáme sedativa mumlám si pro sebe a pomalu natahuji sedativum do stříkačky...hotovo.

Opatrně pinzetou namočenou v alkoholovém roztoku odstraňuji zničenou kůži....Nanesu mast a chladivý gel,opatrně převážu speciálním obvazem na popáleniny.Totéž v menší míře jsem udělal u druhé ruky.
Přitáhnu si židli k lehátku a usednu,měřím tlak,poslouchám srdce.
Dobré...necháme ho odpočívat rozvalím se na židli a pozoruji pacienta.

Probral jsem se na lehátku. Ruka mi pulzovala.
Aspoň jí cítím...Je to teda zvláštní, i když moje teorie o virtuálním světe odpovídá, je to hodně reálné.
Všiml jsem si, že mě pozoruje ten muž s kterým jsem cloumal, předtím než jsem zkolaboval.
Předpokládám, že za ošetření bych měl poděkovat Vám.
Pousmál se.
Děkuju. My se asi neznáme, nebo mě možná znáte, ale já vás určitě neznám a přijde mi slušné se představit. Jsem Azrael a jsem tu tak nějak nový.
Zvyk mi velel podat pravou ruku. Sice se trochu hýbala ale dost bolela. Sice jsem nevykřikl bolestí, ale bylo vidět, že mě to bolí.

"Ano ošetřil jsem Vás,jam mi velí povinnost lékaře" usměji se a pozoruji ho.
"Karl Graf jméno mé a nehýbat rukama....pozdě..." mírně se zašklebím a vydám se ke stolu kde mám tác s injekcemi,gázou...donesu si je je k Azraelovi.
"Píchnu Vám něco proti bolesti a raději antibiotika...záněty jsou svině" poznamenám a beru do ruky injekci a aplikuji sedativum,poté druhou injekci s antibiotiky.

"Mělo by to rychle působit,aniž by jste byl zblblý" stále se usmívám.
"Udělám převaz,díky sedativu by jste to neměl téměř cítit...maximálně svědění čí píchání" oznámí a opatrně zbavím ruku obvazů,vezmu tampon na který aplikuji desinfekci a začnu čistit spáleniny...poté druhý tampon s chladivým a protizánětlivým gelem.Dokončím a převážu,totéž opakuji z druhou rukou.
"Myslím,že je to dobré...možná zůstanou stopy....ale né nějak významné...jen s nimi moc neblbněte" zakřením se.

Moc děkuji. Vezmu si příště gumové rukavice. Měl jsem štěstí, že jste tu byl, ani nevím co by se mi bez Vás stalo.
Pousměji se nad možnou tragédii.
Jste na lodi taktéž nový nebo dlouhodobý obyvatel??

"Není zač" odpovím s úsměvem "Bezpečnost práce je důležitá" poznamenám a podrbu se na bradě,kde již hezky vyrašilo strniště vousů.

"Také nový....sedím si v ordinaci,popíjím,dělám si papíry a usnu...a probudil jsem se tady...zvláštní,ale co nadělám" prohlásím mírně flegmaticky.

Hmm, zajímavé. To bych se ho moch zeptat, co si myslí o naší situaci.
Já sem byl v "nemocnici". Vzal sem si prášky na spaní a na depresi, co mi doktor předepsal a šel si lehnout. Pak jsem se probudil ve skladu zásob. Koukám ale, že to neberete nějak moc vážně?
Opřel jsem se o lehátko a trochu se povzbudil.
Moje teorie je, že mě napojily na nějaké přístroje, jako nějaký experiment. Takže by pak tohle místo byl jen virtuální svět ve kterém jste skončil i Vy.
Na chvíli jsem se odmlčel.
Jenže, jak sem odpad z toho šoku, tak by bylo logické, abych se probral někde jinde. Ale Já jsem nic neviděl. Něco jako další místnost s lidmi, kteří by se mě snažily zase uspat. Prostě nic. Nevím co si o tom mám všem myslet. Jsem zmatený.
Tak nějak jsem doufal...že mi řekne: "Máš pravdu, jsme tu jenom proto, abychom si vyřešily své vnitřní problémy."

Mnu si usilovně bradu a přemýšlím nad lahví dobrého alkoholu "Hmmm ani ne,jsem zvyklý na podivné situace...nebo je to tím,že jsem flegmatik jak řemen" uchechtnu se.

"Teorie pěkná,ale nevím zda-li taková technika na zemi je a proč by si vybrali zrovna Tebe a mě...nějakého doktora z Bavorska...či jiné lidi na této lodi...jsme tu různí lidé z různých zemí,kteří mají společného pramálo..." přemýšlím nahlas.
"Navíc nejsem fanoušek takovýchto teorií..." dodám k předchozímu.

"Navíc nevím jak by to tělo dlouhodobě vydrželo...či mozek...prostě je tu hodně ale...já to beru prostě tak,že jsem tady..." uzavřu svou řeč.

Vyvalím oči.
Ty si z Bavorska?? Promiň ale to vyvolává hned několik otázek.
1. Jak to, že ti rozumím? 2. Když si Flegmatik, jak víš, že jsou tu lidé z různých zemí? 3. Ti tahle situace spíš vyhovuje. Takže, pokud bys to bral z mého pohledu, můžeš být jen program s pamětí existujícího člověka.
A podobnou technologii jsem vyvíjel v MIT už v prváku, ale nerozuměl jsem moc lidskému mozku, museli mi pomáhat učitelé z biologie. Pak ale přišli nějaký agenti, vše sebrali a já byl vyhozený ze školy.
Pousmál jsem se, zvedl z lehátka a vyšel ke dveřím.
Díky za ošetření, budu si teď dávat větší pozor.

!Na ja...taky tomu nerozumím...třeba to loď automaticky překládá nebo co já vím...navíc umím i anglicky" podrbu se na hlavě a nepřemýšlím nad tím.
"Tipl bych....že jsou z jiných...občas jdou slyšet slova v mateřštině...takže vím,že je tu někdo mluvící angličtinou...ale nepotkal jsem mnoho lidí na této lodi.." uvažuji a uvažuji.

"Rozhodně se jako program necítím...a co se týče mozku..jako doktor o něm něco vím" zakřením se.
"Jo v pohodě a bacha,moc s rukama chvilku neblbni" dodám.

Jen se otočím.
Měl by být způsob jak zjistit, je-li tohle vůbec realita a jestlipak my vůbec existujeme.
Budu nad tím přemýšlet. Ještě jednou díky, Doktore.

(přesun)

"Jo,jo není zač,měj se" odpovím a dám se do uklízení ošetřovny No třeba zjístí pravdu on,ale já vím jistě,že nejsem nafetovaný někde na lehátku..." mudruji ve své hlavě.
Když mám uklizeno,natáhnu se na lehátko a konečně si dopřeji vydatný spánek...Pár hodin spánku...víc nic.. pomyslím si těsně předtím než usnu.

*Chrrr* *Chrrr*

Po vykonání běžných potřeb tedy jídlo,pití,hygiena jsem opět seděl na ošetřovně a točil se na židli...Nahoru a dolů..Nahoru a dolů...
Pacienti nula...a jsem líný chodit...ach to mé prokletí usmívám se při otáčkách.

Když nic udělám si pár měření,tlak,teplotu a podám nitrožilně vitamíny.. škrábu se na hlavě a sahám po tlakoměru.
Po sérii úkonu Vše v normě...tak si vpálím tu injekci hodnotím v hlavě.
A již proudí obsah stříkačky do mých žil.
To by bylo,zpátky k mé činnosti a opět se začnu točit na židli.

S Momo jsme dovlekly bezvládnou Ellu na ošetřovnu. Tady, ukázala jsem na nejbližší lehátko a Ellu tam chtěla položit.

Doktore, mám pro vás prvního pacienta, obávám se, ohlásila jsem Karlovi. Ačkoli tady asi nebude moc co dělat, přepískla to se svou schopností a na to léky neplatí.

Mírně zmaten nad větším výskytem lidí "Guten Tag,jo dobře podívám se na ní...zkusím něco udělat" přestanu se točit na židli a jdu k pacientce.

"Pravda lehké popáleniny...šok...to bude snad v pořádku" brebentím a beru si stříkačku do které natahuji obsah lahviček,položím na tácek,poté mastičku na spáleniny s desinfekčním účinkem.
Píchnu pacientce injekci "Na uklidnění...a proti bolesti...sice nevím jestli to zabere,ale pokus byl" uchechtnu se.
Začnu mastí potírat spáleniny "Jinak je to můj druhý pacient...nějakému Azraelovi jsem dával ruky do provozu" prohlásím během ošetřování spálenin.

Ruky? Co se mu stalo? zbystřila jsem. Jaktože o tom nevím? rýpla jsem v mysli do Destiny. Jak Karl ošetřoval Elle popáleniny, začervenala jsem se. To byla moje vina a já si to bolestně uvědomovala.

"Ach ta moje paměť..ale do čehosik rýpal a proud mu spálil ruce...trošku horší než tento případ" dokončím ošetření spálenin...zajdu si pro speciální náplast s polštářky a postižená místa zakryji.
"Ale ošetřil jsem mu to....možná mu zůstanou nějaké jizvy menší,ale kožní štěpy nebudou třeba." oznámím a kontroluji tep pacientce.

Štěpy? Ew... to zní hnusně, otřepala jsem se.

Díky, dodala jsem, když jsem viděla, jak se stará o Ellu. Zdá se, že u přijímacích zkoušek na lodního lékaře jsi uspěl na výbornou, usmála jsem se. Byla jsem ráda, že tu je. Napadlo mě - co když to Destiny věděla? Možná že věděla, že někdo na lodi bude lékař, a právě proto přestala léčit sama. Možná aby se zabavil. Nebo prostě proto, aby šetřila energii, kterou nyní nebylo nutné vynakládat, když to někdo mohl dělat za ní. Třeba kdyby byl indisponován, mohla by zase léčit sama... ovšem doufala jsem, že tuhle teorii si nebudu muset ověřovat. Zhrozila jsem se nad tím, jak myšlenkami provokuji osud a zaplašila jsem to jinými, důležitějšími.

Tohle nám ovšem poněkud komplikuje situaci. Chtěla jsem jí svěřit loď, zatímco půjdeme na průzkum, a ten nápad je zjevně poněkud pasé. Budeme to muset vymyslet jinak. Bohužel nás není dost, konstatovala jsem zasmušile.

"Kožní štěpy...no hnusné to není,ale bolí to tak,že ani opiáty nepomáhají...na místě spálenin Vám začne růst nová kůže,kterou jsme dodali odjinud z Vašeho těla poté co jsme odstranili nekrotickou tkáň" vysvětluji jednoduše.

"Huh,tak s velením na lodi nemám žádné zkušenosti,pokud se tedy nepočítá pramice či nafukovací lehátko" zasměji se nahlas.
"Bude v pořádku chce to odpočinek a nedrápat si spáleniny" oznámím a uklízím nádobíčko.

Položili sme Ell na lehátko, na ktoré ukázala Em.

Potom som už len po boku so Cherryl sledovala doktora pri práci. Karl, spomenula som si na meno. Voda, zišla by sa voda, uvedomila som si, že som vysmädnutá. To zas bude hlavybol, ak sa nenapijem. Myšlienkami som behala kade tade a cítila som sa zoslabnutá. Silno som tisla viečka k sebe, akoby mi to malo pomôcť upokojiť myšlienky. Asi som unavená... Pohľad mi padol na najbližšie lehátko. Obzrela som sa na ostatných, ale veľmi som nevnímala a potom si ľahla do vyhliadnutého lehátka. Mala by som viac trénovať, aby som vydržala aj celodenné používanie schopností...

Pořád to zní hnusně, dodala jsem na Karlovu přednášku. Obecně jsem neměla ráda lékařské věci, zranení, jehly a podobně. I když píchal Elle, musela jsem se dívat jinam.

Hm, tak to jsme na tom dost podobně, opáčila jsem na tu věc ohledně velení. To ale neznamená, že nemůžeš mít názor. Budeme ji muset někam zavřít, napadá mě skladiště. Mělo by to jít nějak uzavřít, porozhlédnu se po můstku. Nemůžu ji tu nechat volně běhat. Kdyby to na ni zase přišlo, bude tě tu zapotřebí, mohla by si ublížit. Nicméně nenechám vás tu bez dozoru někoho, kdo to se svou schopností umí. Bohužel je nás opravdu málo, budu to muset promyslet.

Momo, je ti dobře? otočila jsem se na ni. Ještě ty začínej...

"Tak buď ji zavřeme na pokoji,což je pohodlnější než ve skladišti,samozřejmě odstraníme vše o co by se mohla zranit,nebo ji můžeme držet neustále pod sedativy,což je podle mě horší varianta" dám do pranice svůj názor.

"A co se týče lodi,opravdu nevím,ale jistě víte více než já" pousměji se povzbudivě a všímaje si Momo zajdu k jedné skřínce.
Vytáhnu kanystr destilované vody,z jiné přihrádky vytáhnu kelímek a tabletu.
Naliji vodu a do kelímku hodím tabletu a podám to eM "Hroznový cukr...zdroj energie,ať to vypije" zahučím a uklízím opět.

Sedativa ne, nemyslím, že to bude tak zlé a neměli bychom plýtvat zásobami. No, Destiny je velice přizpůsobivá. Možná že bude schopná nabídnout nějakou lepší alternativu než je skladiště. Obvykle se dokáže přizpůsobit potřebám svého majitele - mně třeba poskytuje nehořlavé šatstvo, zašklebila jsem se. Možná že Ellina kajuta bude opatřena něčím jako je klec, nějakou pevnou ochrannou místností, kde bychom ji mohli nechat a odkud se nedostane v případě, že se znovu promění, uvažovala jsem.

Zadumaně jsem vzala od Karla kalíšek, s tím jsem pak přistoupila k Momo a položila jí ruku pod hlavu. Zvedla jsem jí a přiložila kalíšek ke rtům. Tumáš. Řekl doktor, usmála jsem se.

"Čože? Jasné!" strhla som sa z driemot, "Len som hrozne unavená.
Ušlo mi niečo? S niečím treba pomôcť?" Trocha zmätene som zisťovala, čo som zmeškala. Zatiaľ mi Em priložila pohárik k perám. Poslušne som sa napila. Vypila som to celé a potom sa posadila.
"Ďakujem."