Lodní jídelna, kavárna

Natlačila jsem do sebe snídani a shledala, že moje "crew" se nějak rozchází. No co... aspoň tu nebudou trčet celý den. Rozhodla jsem se, že jim ještě dám čas. Tím, že je o planetě, k níž se blížíme, informuji dlouho dopředu, jim stejně nepomůžu, akorát by byli netrpěliví.

Všechno má svůj čas, pomyslela jsem si a dopila kafe, načež jsem odnesla nádobí k okénku a pokynula zbylé části posádky na pozdrav. Tak nějak jsem doufala, že až sem přijdu příště, už tu nebudou. Začínala jsem mít pocit, že posádka na sobě nepracuje a že to je chyba. Bůhví koho jsme mohli potkat a co se mohlo stát. Měli by být připraveni.

(přesun)

"Ahoj," pozdravila som Em, ktorá práve prišla. Cherryl pricupitala aj k nej, skúšala či sa aj u Em dočká pozornosti. Zavrtela som nad tým hlavou.

Nikto ďalší, hm, ale aspoň Ell a Kae... Sakra, Matt, kde sa flákaš?! A Eserath...

Pomaly sa všetci začali rozchádzať. Vstala som aj ja, už som mala dojedené, tak som tu nemala prečo zostávať.

No poď, ty otrava malá, popohnala som v duchu Cherryl a opustili sme jedáleň.

(presun)

Došla jsem do jídelny, přepadl mě hlad. U okénka jsem chvilku zapřemýšlela, nakonec jsem nervózně zamručela Prostě mi něco dej a Destiny mi vzápětí naservírovala špagety s boloňskou omáčkou a heřmánkový čaj. Pcha... to jako že se potřebuju uklidnit? Gosh, jak ráda bych... Čapla jsem svůj talíř a hrnek a posadila se ke stolu. Celou dobu, co jsem jedla, se mi to v hlavě jen vířilo myšlenkami, takže jsem sotva vnímala, jak žvýkám. Po večeři jsem uklidila nádobí do okénka a stále zadumaná jídelnu opustila.

(přesun)

Predtým, ako som šla do kajuty, ešte som sa zastavila v jedálni. Postavila som sa k okienku a poprosila o čaj, veľa čaju. Ešte stále som bola dosť smädná. Zahnala som spomienky na výčitky a rady ohľadom pravidelného prísunu tekutín, ktoré som nikdy nedodržovala.

Dostalo sa mi džbánu plného ovocného čaju postaveného na tácke spolu so šálkou. Zobrala som si svoju "nádielku" a opustila miestnosť.

(presun)

Po dlouhé době jsem neměla na nic chuť, ale ta se naštěstí dostavila ve chvíli, kdy mě do nosu uhodila libá vůně lasagní. Slupla jsem je jako malinu a vylízala zapékací misku takovým způsobem, že na to jeden ubrousek opravdu nestačil. Měla jsem to div ne za ušima.

Ale bylo mi dobře. Všechno jsem to zapila studenou zázvorovou limonádou a spokojeně si poklepala na břicho. Práce volá...

(přesun)

Pristúpila som k okienku a vypýtala si francúzske zemiaky. Po chvíľke sa aj zjavili. Vzala som si ich ku stolu a pustila sa do jedla.

Spokojne som prežúvala a popri tom som premýšľala nad Ellou či je už hore a nad planétou, na ktorú sa máme vydať. Do rozmýšľania som sa zabrala, tak že som si ani nevšimla, že už som všetko zjedla a teraz sa snažím nabrať akurát tak vzduch. Odniesla som prázdny tanier do okienka a vypýtala si ešte piť.

Najedená a osviežená som zamierila na palubu.

(presun)

Byl tu pořád ten jeden a ten samý. Nechal jsem ho být. Zašel jsem k okénku.
Velké kafe a něco k tomu.
Dostalo se mi dvou máslových croissantů. Usedl jsem se do rohu a začal si číst v knize o energii.

Zavřel jsem druhou knížku.
uff...tak to by jsme měli
Zvednu se od svého čtvrtého kafe a opouštím mlčky místnost.

(přesun)

Cestou jsem se stavil na svačinku.
Nějakou dobrou bagetu, prosím.
Dostal jsem Roastbeefovou. Otočil jsem se na patě a šel zas pryč.

(přesun)

Netrvalo to dlouho a narazil jsem na první dostupnou místnost. Byla to taková dost nóbl zařízená jídelna, spíš vypadala jako restaurace, ale bylo to tu dost malé. Řekl jsem si, že tahle loď asi moc členů posádky nemá.

Nikde jsem nikoho neviděl a navíc jsem neměl hlad, takže jsem se jen tak procházel mezi stoly a prohlížel si zdejší zařízení. Na moment jsem usedl na barovou stoličku, odtud byl dobrý výhled. Vzpomněl jsem si na Karla a usmál se. Jestli je pravda, co říkal, a on je taky nováček, pak docela chápu jeho potřebu kopat do sebe jednoho panáka za druhým. Pomyslel jsem si, že ostatně i já sám bych teď nepohrdl něčím ostřejším.

V tu chvíli jsem poposkočil na židli, až jsem málem spadl. Přímo přede mnou se - to se nedá říct jinak - zhmotnila sklenička s něčím, co vypadalo jako brandy. Notnou chvíli jsem na to místo civěl a důrazně mrkal očima, abych se ujistil, že se mi to nezdá. Pak jsem to opatrně ozkoumával rukou, dloubal jsem do toho a musel jsem uznat, že to fakt je sklenička a že asi vypadám dost komicky, jak tady na ní civím a dloubu do ní, jako bych skleničku nikdy v životě neviděl.

Zní to bláznivě, pít nějakou podezřelou tekutinu ve skleničce, která se objevila zničehonic přímo přede mnou, když jsem k tomu bůhvíkde a bůhvíkdo mě sem přenesl - s bůhvíjakými úmysly - ale mě to v ten moment bylo jedno. Už zase jsem propadal nihilismu a měl jsem pocit, že jestli mám umřít, tak požití jedu je taky cesta. A obsah tý skleničky jsem do sebe vyklopil.

Nechutnalo to špatně a nic se mi po tom nedělo, což byla dobrá zpráva. Prázdnou skleničku jsem postavil zpátky na pult a slezl ze židle. Cítil jsem se být dost posilněn na další zkoumání.

(přesun)

Chtělo by to manuál k použití, vzdychal jsem s hlavou opřenou do dlaně poté, co jsem se neúspěšně několikrát pokusil vyvolat před sebou jídlo podobně jako se mi to na baru povedlo s pitím. Začínal jsem si říkat, jestli se mi to jenom nezdálo, ale byl jsem přesvědčený, že ne, a dokonce jsem si to i ověřil tím, že jsem se na chvilku opřel k baru a popřemýšlel o troše čisté vodky. V tom rázu byla přede mnou, takže se mi to nemohlo zdát.

Vracel jsem se ke stolu, když jsem zmerčil podezřelé okénko vedle dveří. Nebyla tam žádná tlačítka, ale jinak to vypadalo přesně jako výdejní okénko automatu na kafe. Postavil jsem se k němu a chvilku ho zkoumal. Bylo ale úplně prázdné a nebyly tu ani žádné reproduktory nebo díry, kam by člověk hodil minci. Štvalo mě, že je tahle loď tak tajemná. Proč tu prostě nemůže být někde napsané - udělejte to a to, když chcete pitomej rohlík s máslem!

Věřte mi nebo ne, jakmile mě tohle napadlo, ten rohlík s máslem se v tom okýnku objevil a já na to čuměl jako puk. Chvilku jsem ho osahával a přiznávám, notnou chvíli jsem pak hledal po celé místnosti skrytou kameru, ale zdálo se, že jsem prostě přišel na to, jakým způsobem to tu funguje - ne že bych rozuměl tomu, JAK to funguje.

Ale nechal jsem to pro tu chvíli plavat, k tomu rohlíku jsem se pokusil vysnít trochu salámu a když to fungovalo, troufl jsem si i na hořký černý čaj. Jakmile mě loď obsloužila, sedl jsem si se svou snídaní k jednomu ze stolů a pustil se do ní. Ohlížel jsem se po dveřích, nebylo mi příjemné, že jsem tu sám, a měl jsem za to, že nějaká uvítací garda, která by mi odpověděla na otázky, by nebyla od věci. Přemýšlel jsem, jak dlouho asi může kapitánce s jejím výsadkem trvat, než se na loď vrátí. A co potom? Bude se mnou chtít mluvit? Zavolá si mě na koberec? Bude stejně trhlá jako Karl z ošetřovny?

Po snídani jsem se chvilku houpal na židli. Pořád ještě bylo co zkoumat, ale zjistil jsem, že se mi líbí tam, kde jsem, a že se mi nikam nechce. Krom toho jsem pořád čekal, jestli se tu někdo neobjeví. Když nás bylo na lodi tak málo, měl jsem zato, že se snadněji potkáme, když nebudeme všichni někde pobíhat. Ačkoli jsem si byl docela jistý, že Karl je pořád na tom samém placu.

Po pár minutách mě to tu ale začalo nudit.

(přesun)

Objavila som sa v jedálni. Prešla som k okienku a poprosila som si kakao a veľký kus vianočky. Ako som si sadala, ucítila som novú vôňu. Muž, pomaranče a škorica... zaujímavé... skoro všetci na lodi voňajú ako škorica... Pomyslela som si ako som jedla. Hneď ako som dojedla a dopila, rozhodla som sa že zájdem na ošetrovňu a potom pôjdem pohľadať ostatných. Aj keď mi eM zakázala chodiť po lodi, je predsa mojou povinnosťou dávať na chod vecí pozor. Je to moja úloha, plus schopnosť už mám pod kontrolou.
Zdvihla som sa a odišla som.
(Presun)

Objavila som sa v jedálni a povzdychla som si. Strávim tu dosť dlhú dobu... Prešla som k pultu a poprosila som si dve veľké pizze, dve koly, dve veľké poháre kakaa a nejaké koláče k tomu. V mojom svete by som sa už pozvracala, Destiny prihoď mi tam aj sardinky.
Povzdychla som si a všetko som to odnášala na stol ktorý bol najbližšie pultu. Prvé zmizli tie veľké pizze, po nich zmizlo kakao, potom koláče a koly. Sardinky som začala jesť až nakoniec. "Nyaa to je úžasný pocit..."
Vyšlo zo mňa tichým hlasom keď som dojedla poslednú sardinku a plechovku som hodila do koša. Utrela som sa a rozhodla som sa že si tu posedím, nachvíľku som zavrela oči a oddychovala som.

Zívla som si a pootvorila som oči. Myslím že to by už stačilo, ak bude Billie niečo potrebovať nejak ma bude musieť nájsť... ach chýbajú mi... eM, Momo,... Kae... Povzdychla som si a zdvihla som sa zo stoličky.
Zasunula som ju na miesto a poprosila som si ešte šálku kakaa. Hneď ako som ho pred sebou mala tak som odkráčala tam kam ma nohy niesli.
(Presun)

Hneď ako som sa objavila v jedálni, rozbehla som sa rovno k pultu. Poprosím si veľmi veľmi veľmi veľký pohár mlieka! Dnes som mala taký podivný, mačací pocit. Sadla som si k stolu neďaleko veľkého okna a samozrejme pohár z mliekom som položila pred seba. Čakala som kedy dorazí Billie.

Trochu jsem se na chodbě zatoulal, Ella byla rychlá a zmizela mi, než jsem ji stačil sledovat. Ha, našel jsem to, pronesl jsem vítězoslavně, když se přede mnou rozevřela známá místnost.

Ehm... dal bych si... sekanou? S bramborama. A rajčatový salát, prosím. A džus , pronesl jsem trochu teatrálně do okénka. Připadal jsem si u toho jako pitomec, ale moje přání se v tu chvíli zhmotnilo na tácu uvnitř okénka a z mojí večeře se ještě kouřilo.

Je to fakt divný, ale víš co, nebudu si stěžovat, řekl jsem pobaveně Elle, když jsem si k ní přisedl s tácem a pustil se do jídla. Eh... ty nebudeš jíst? zarazil jsem se, když jsem si uvědomil, že ona si nic nedala.

Hneď ako som videla že Billie si objednal, pohodlne som sa usadila na stoličke a naklonila som hlavu na stranu. Nevýhoda mojej schopnosti, môžem jesť len keď mám náladu. Niekedy nejem aj pár týždňov, vydržím iba na pití... mlieku presnejšie. Povedala som mu, no keď som si premerala to čo má na tanieri a nadýchla som sa lahodnej vône tak som mala čo robiť aby som sa udržala a nezjedla som mu to.

Blbé hormóny... raz chcú jesť, potom nie, raz mlieko, inokedy sardinky... a takto to potom dopadne chjoo... Povzdychla som si a napila som sa lahodného mlieka. Neuvedomovala som si že sa mi na hlave zjavili dve ryšavé uši a že môj mačací huňatý chvost dosiahol až na podlahu.

Dúfam že si Destiny uvedomí že po chvílke dostanem chuť na sardinky. Chvála bohu, nesmrdia až tak ako na zemi. Ale uhm, ak ťa znechutím tak pardón... Prešla som si rukou vo vlasoch a poškrabkala som si ucho.

To je zvláštní... poslouchal jsem pozorně a cpal se sekanou, která byla tak dobře propečená, že jsem se u ní chvílemi úplně zapomínal.

Hergot, co všechno za zvířata v sobě vlastně máš? zakuckal jsem se bramborou, když Elle na hlavě vyrostly uši a ocas, který připomínal spíš kočku než lišku.

V pohodě, po chvilce společnýho bydlení se Stevem mě neznechutí už nic, rozesmál jsem se. Vzpomněl jsem si na něco z jeho zvyků coby spolubydlícího a poněkud znechuceně jsem odsunul talíř. Musel jsem se důkladně napít džusu, abych ze sebe tu vzpomínku setřásl. A sardinky jsou v pohodě. Teda nejsem do ryb úplně blázen, ale nemám s nima problém, dodal jsem.

Proč jsi vlastně nešla s nimi na tu planetu? napadlo mě.

Odskackala som si teda pre sardinky a začala som sa nimi pchať. Steve musel byť teda číslo. Zasmiala som sa.

A čo v sebe mám? Mám v sebe líšku, mačku, psa myslím, vlka, levicu a tigra? Hmm, teda myslím že to je všetko... Začala som rátať na prstoch presný počet mojich druhých ja.

Olízla som sa keď som sardinky dojedla a plechovku som hodila presne do koša ktorý bol v rohu miestnosti.
Prečo som nešla? To je na dlho ale... takzvane bolo by dobré aby som ti to povedala. Povzdychla som si.

Oni ma zo sebou ani nechceli brať. Mala som slúžiť ako prípadná pomoc pre nových snílkov. Avšak ja som to nezobrala dobre. Plus, ani táto schopnosť mi v tom nepomohla. Nahnevala som sa a... premenila som sa na levicu. Keď sa prvý krát dostaneš na novú úroveň svojej schopnosti tak sa zľakneš. Keď som sa uvidela v akom stave som, chcela som ujsť. Skočila som smerom na kapitánku, chcela som ju preskočiť. Avšak ona uhm, zapla ohnivú ochranu a trošičku ma spálila.

Ukázala som mu jemne červené prsty na rukách. Zľakla sa ma a ja som sa zľakla jej a potom... potom sa to už nedalo vrátiť. Keď sa zviera bojí tak vrčí a útočí... vrčala som a skákala som až pokiaľ som sa nepremenila na človeka. Potom si mysleli že som nestála a tak ma zamkli do kajuty pokiaľ som sa schopnosť nenaučila ovládať... a potom si ma našiel v tréningovej miestnosti. Zhrnula som všetko dohromady a čakala som na jeho reakciu. Ak sa ma budeš báť tak.. uhm, pochopím to. Pousmiala som sa.

Ježiš... a to si můžeš vybrat nebo se to projevuje nějak samovolně? To je dost bláznivá schopnost. Ne že by nebylo dost bláznivý už jenom to, že nějakou máš, zkonstatoval jsem.

Ohnivá ochrana? Tybrďo. Zadoufal jsem, že moje schopnost bude něco fakt parádního. Ostatně proč by neměla. Ellina schopnost zněla přinejmenším nebezpečně. Oheň, s tím asi taky sranda nebude. Mluvení se zvířaty, o němž jsem slyšel, to by mohlo taky k něčemu být. Jestli je tenhle svět aspoň trochu fér, tak i já budu umět něco fakt nebezpečného. Musím se jim přece umět ubránit

Aha... takže jsi z kajuty utekla, jestli to dobře chápu, usoudil jsem a poposedl na židli. Přestával jsem se cítit úplně bezpečně. Při tom všem, co Ella říkala, co když se prostě jen tak promění a roztrhá mě? Ubránil bych se vzteklé lvici?

No. Abych řekl pravdu, po tom, co mi tu vyprávíš, se necítím úplně nejlíp. Ale když tě ničím nenaštvu, tak to bude dobrý, ne?, pokusil jsem se o úsměv. Jestli se ta schopnost spouští na základě vzteku, strachu nebo tak, prostě se musím snažit nevyvolávat v tobě přehnaný emoce, nadhodil jsem svou teorii. Vzápětí mi došlo, jak pitomě to zní.

Toho som sa bála... Smutne som sa pousmiala, mačacie uši mi klesli. Schopnosť ovládať viem, dokonca aj všetky zvieratá v sebe mám plne pod kontrolou takže sa neboj žeby som na teba skočila a zjedla by som ťa... Povedala som mu. Pozrela som sa z okna a privrela som oči.

Pravdu povediac, čakala som túto reakciu... predtým než ľudia zistia akú mám schopnosť tak sa so mnou ešte jakš-takš bavia ale potom proste... vžum, utečú alebo sa držia v päť metrovej vzdialenosti odo mňa... akoby som mala nejakú podivnú chorobu. Zapozerala som sa von oknom.

Schopnosť spúšťam podľa seba, ak sa na to cítim tak ju vyvolám a ak nie tak proste nie... Vysvetľovala som mu a potom som sa natiahla k poháru a pokojne som pila mlieko. Ako som povedala, pochopím to ak sa ma budeš báť... Usmiala som sa a pila som ďalej.

Tak já nehodlám utíkat, ale když říkáš, že se zničehonic změníš a skáčeš po lidech, tak docela chápu, že mají obavy. Já se taky trochu lekl, když jsi vyskočila od piána. Ale myslím, že to není nic proti tobě, mají prostě strach z té schopnosti. Ostatně, říkala jsi, že tu máš přátele. Přátelé by se tě nebáli, řekl jsem.

Třeba se to srovná, až se vrátí, byl jsem přesvědčený, že v dané chvíli nemůžu dělat nic jiného než čekat. Když ty lidi neznáte, těžko o nich něco říkat.

Unavene som sa naňho pozrela. Ťuťo opakujem, nemením sa zničohonič. Zmením sa keď to sama chcem. A už neskáčem... pokiaľ sa teda nechcem hrať... Sčervenala som.

Blbé psie a mačacie gény... Zamrmlala som popod nos. Vieš ono... neboja sa Elly, boja sa levice... ako si povedal, boja sa mojej schopnosti. Ale... čo mám urobiť aby verili aj levici? Urobím hocičo! Povedala som zúfalo. Uši mi zmizli a ja som si povzdychla.